Dialekty v Olomouckém kraji 

[Zpět]

Přestože v hanácké metropoli, tedy v městě Olomouc, je běžně k slyšení obecná čeština (především protetické v, úžení é,e v i, í či změna é v ej), v menších městech, a hlavně na venkově se dodnes můžete setkat s živým středomoravským (hanáckým) nářečím. Čím se toto nářečí vyznačuje? Charakteristických znaků je hned několik. Uvedeme si je na jednom z příspěvků Pepina z Hané, které můžete slyšet na rádiu Haná. Pokud nejsou některé znaky v ukázce zastoupeny, použijeme jiné příklady

 

Obrázek č.1: Mapka moravských dialektů (zdroj: http://cs.wikipedia.org)

Mapa moravských dialektů

 

Přestože v hanácké metropoli, tedy v městě Olomouc, je běžně k slyšení obecná čeština (především protetické v, úžení é,e v i, í či změna é v ej), v menších městech, a hlavně na venkově se dodnes můžete setkat s živým středomoravským (hanáckým) nářečím. Čím se toto nářečí vyznačuje? Charakteristických znaků je hned několik. Uvedeme si je na jednom z příspěvků Pepina z Hané, které můžete slyšet na rádiu Haná. Pokud nejsou některé znaky v ukázce zastoupeny, použijeme jiné příklady

 

Panebože to sem zas na cose přestópil. Ráno sem velezl z lůžka v šest hodin, dobře sem posnidal, splnil veškery potřebe a šil na dvůr pomalo zatopet v bruntaro. Francek s řezníkem só domloveni na sedn a prase ož je také nervózní. Belo půl osmé, voda v bruntaroch ož vařela a Francka z řezníkem nebelo. V osun sem sedl do auta a jel je najit. No ti dvá blbci to beste nevěřele chrápale ve vedlejší dědině na schodkách do hospode tak jak je tam hospodské v noce vehodil. No na to se nedalo nic říct. Zbodit nešle a tak sem je naložel do auta a rozvezl dom. Pěkné deň dovolené, voda v bruntaro vechládla a akca se přeložela na další deň. Zavolal sem do práce, že potřebujo další deň dovolené, no a moja večír opekla drohó bohto

 

Zdroj: http://podcast.com/episode/30815914/60455/

 

Pro hláskosloví je charakteristické:

1. Změna spisovné hlásky ý, i která se v nářečí mění na é, e:

  • cosi – cose, přistoupil – přestópil, zatopit– zatopet… 
  • vylezl – velezl, potřeby – potřebe, bylo – belo, vyhodil – vehodil…

2. Diftong ou ve spisovné češtině se v nářečí mění na ó:

  • přistoupil – přestópil, jsou – só, druhou- drohó

3. Hláska u ve spisovné češtině bývá nahrazena hláskou o:

  • Už – ož, potřebuju – potřebujo, upekla – opekla buchtu – bohto

4. Za spisovné e se v nářečí používá hláska a:

  • Akce - akca, moje - moja

5. Místo slabičného m se ve slovech sedm a osm objevuje slabičné n:

  • Sedm – sedn, osm – osun

6. Používání protetického h, avšak nikdy protetického v:

  • Olomouc – Holomóc, umíte – homíte

7. Podoby slov bez protetického j:

  • Ještě - eště

 

Výslovnostní specifika:

1. Dlouhé samohlásky jsou nahrazeny krátkými:

  • Posnídal – posnidal

2. Asimilace znělosti sh/sch na zh typická pro moravská nářečí

3. znělá výslovnost párových souhlásek před samohláskami a jedinečnými souhláskami na mezislovním předělu

4. převažuje výslovnost bez rázu

 

Morfologické zvláštnosti:

1. v 7. pádě množného čísla převažuje univerzální koncovka -ma

  • s domy – s domama, s ženami – s ženama

2. podstatná jména, jejichž kořen končí na z, s, l a některá další, se skloňují podle měkkého skloňování

3. mezi koncovkami skloňování tvrdých a měkkých podstatných jmen je méně rozdílů, než ve spisovné češtině:

  • muž, bez muža

4. u přídavných jmen převažuje spisovná koncovka –ý, ale objevuje se také nářeční –é, koncovka –ej se nevyskytuje téměř vůbec, jen u několika slov: strejda, strejc, brejle, prej

  • pěkný den – pěkné deň – v hanáčtině nikdy pěknej den

5. Specifické časování sloves:

  • chtít - chcu, chcou/chcó; někdy také v minulém čase chcel, chcela, chcele
  • su - seš - je - sme - ste – só

6. některá slovesa mají hned několik tvarů:

  • (oni) nechějí, nechťijó, nechcó
  • (oni) musí, musejí, musijó, musej, musijou

7. v některých slovesech končících na -t se změkčuje na –ť

8. tvar 3. osoby množného čísla sloves 4. třídy zakončen na -ijó:

  • spí - spijó, chodí – chodijó

9. slovesný trpný rod je nahrazen slovesně jmenným přísudkem

  • byl zastřelené, je mrtvé (byl zastřelen, je mrtev)

10. trpný rod se důsledně udržuje v typu mám uvařeno, není-li vyjádřen cíl děje:

  • za hodinu mám vyčišťeno, dožije-li čtyr let / tak má vyhráno

 

Bělič, J.: Nástin české dialektologie, Praha 1972.

 

Ukázky hanáckého dialektu v hanáckých písních:

TIN

Naša Haná nemá kóska
pořádnyho tina -
co pak ho dá šépku trocha,
staré agát, vrba sochá,
trni pichlatina?

Chce-le se tam cvrček schladit,
de do dórke v meze,
vandrovni pod mostek čapne,
forman nad vuz plachto napne -
sám si chládek veze!

Sekáč v oběd tak tak že ho
nandě za snopama,
hospodář za holbó piva,
bida – práce, chleba chtivá -
až tam pod hrodama.

Jenom berni vi, hde je ho
esce vic než v horách -
krči hlavo, roke, nohe
meze renščákovy stohe,
co só po komorách …

 

Hanácky pěsničke – Ondřej Přikryl [online], citováno 2010-09-06.
Dostupné z http://hanackypesnicke.wordpress.com/2009/11/09/tin/

 

HANÁK

Me sme me a neni nad nás
- vidite to po mně! -,
o nás rostó tisicovke
na každičkým stromě.

A dež se nám za homnaina
samo zlato zrodi,
celá zem, ba celé kštát k nám
vepučivat chodi.

Svět e nebe si nás váži
a, dež: „Hanák!“ řekneš,
istě taják před rechtářem
baranico smekneš…

 

Hanácky pěsničke – Ondřej Přikryl [online], citováno 2010-09-06.
Dostupné z http://hanackypesnicke.wordpress.com/2009/11/09/hanak/

 

HANÁ

Na jaře je Haná děvče,
nerozvity pópjátko,
a jož vi, že Ječminek si
pro ňo přende za krátko.

V litě taják ščasná žena
po dědině toči zrak,
ešle jož ji žněčke nesó
obřislové poviják.

V podzem – matka – cerám
věno zhromážďoje pro leta
a posila vtipný chlapce
z laštufkama do světa.

V země je stařenka bílá,
z Bohem dělá pořádke
a po přástkách a na dračkách
vekládává pohádke …

 

Hanácky pěsničke – Ondřej Přikryl [online], citováno 2010-09-06.
Dostupné z http://hanackypesnicke.wordpress.com/2009/11/09/hana/

 

V PROSTIJOVĚ NA JARMAKO

V Prostijově na jarmako
bévá ledi jako mako,
pravda, névic rob.
Nakópijó same tretke
a, dež nando známy tetke,
na celé svět pletó pletke
taják do zásob.

Co nevijó, nepovijó,
ževy, mrtvy pomlovijó.
Dež je vic než dost,
hrom si na ně zlosťó hókne,
palecó do mračen ťokne
a jarmako za trest zmokne
kuža ai kost.

 

Hanácky pěsničke – Ondřej Přikryl [online], citováno 2010-09-06.
Dostupné z http://hanackypesnicke.wordpress.com/2009/11/09/v-prostijove-na-jarmako/

 

NA KOPEČEK

Na Kopeček ve procestvjó
šil bech z pótnikama,
debech istoistě věděl,
že tam pudeš s nama.

Třeba bech tam ai nesl
koróbičko, křížek,
debe’s chtěla za my ščesti
pomodlet se z knižek.

Ke kostelo po kolenách
prolizal bech schode,
debech věděl, že mně zavdáš
ze plocárka vode.

Pernikovy srce bech tě
kópil třeba troje,
debe’s chtěla za ně měnit
aspoň jedno – - svoje!…

 

Hanácky pěsničke – Ondřej Přikryl [online], citováno 2010-09-06.
Dostupné z http://hanackypesnicke.wordpress.com/2009/11/08/na-kopecek/