Prameny řek 

[Zpět]

Vodstvo Olomouckého kraje tvoří především řeky Morava a Bečva.

 

Morava a Bečva

Bečva

Povodí: Morava a Bečva

 

Vzniká spojením Rožnovské a Vsetínské Bečvy ve Valašském Meziříčí. Vlévá se zleva do Moravy na říčním km 210,6 u Tovačova. Blíže viz pramenné toky Rožnovská a Vsetínská Bečva.

 

Rožnovská (Dolní) Bečva

Povodí: Morava a Bečva

Mapa: KČT 95 Javorníky západ A/5-6

Délka trasy: 16 km, částečně pohodlnou hřebenovkou s pěknými výhledy.

 

Rožnovská Bečva pramení na severních svazích vrchu Vysoká (1024 m) ve Vsetínských vrších, v nadm. výšce 910 m. Její tok je dlouhý 37,6 km, u Valašského Meziříčí se setkává se Vsetínskou Bečvou a spolu tvoří řeku Bečvu.

 

Začneme v sedle Třeštík (885 m, příjezd po silnici č. 18/E 442) s chatou (celoroční provoz) a parkovištěm. Odtud se vydáme po červené značce.

Ze široké vozovky, která vede k dalším rekreačním objektům, odbočíme doprava na pěšinu stoupající na Vysokou (1042 m). V jejích severních svazích je prameniště Rožnovské Bečvy. Z Vysoké strmí sestoupáme necelý kilometr k široké cestě, která nás převážně smrkovým lesem vede k rozcestí Pod Polanou. Z údolí Miloňovského potoka sem zleva přichází žlutá značka, ale té si zatím nevšímám.-a pokračujeme dál po hřebeni nazývaném Banešky. Zprava mám. les, ale směrem doleva se otvírají krásné výhledy na hřebeny Javorníků.

Časem ustoupí les i na pravé straně a pod námi se objeví výhledy na Horní Bečvu, Pustevny, Radhošť a další místa. Dostáváme se na rozcestí Benešky, odkud se vydáme vlevo po modré znače. Vpravo od nás zůstane vrch Pálenice (849 m), za ním podél roztroušených samot scházíme do údolí potoka a střídavě lesem a pasekami dojdeme k rozcestí se žlutou značkou.

Rozcestí je zhruba v polovině táhlé obce Miloňov, ležící v údolí Miloňovského potoka. Centrum obce s autobusovou zastávkou zůstane pod námi, my zabočíme doleva po žluté značce a projdeme horní část obce s rekreačními objekty a plovárnou. Krátce za Miloňovem vstoupíme do lesa a začínáme prudčeji stoupat k samotám osady Hanzlová, kde se cesta stáčí vlevo a začíná ještě strměji stoupat do sedla pod Polanou. Zpáteční úsek do sedla Třeštík už známe, znovu vyšplháme na Vysokou a odtud sejdeme k parkovišti.

 

Senice

Povodí: Morava a Bečva

Mapa: KČT 95 Javorníky západ B-C/2-3

Délka trasy: 31 km, převážně liduprázdnou krajinou; dlouhá trasa se značnými výškovými rozdíly a občas špatně schůdnými úseky – doporučujeme jen zdatným turistům, nezbytná kvalitní obuv, zásoby s sebou, po cestě není možnost občerstvení.

 

Senice pramení v jihozápadních svazích Makyty (923 m) v nadm. výšce 840 m. Ústí do Vsetínské Bečvy na říčním km 23,3 v nadm. výšce 354 m.

 

Putování začneme v údolí Senice, v nadmořské výšce okolo 500 m. Výchozím místem je Francova Lhota, ves roztažena podél toku říčky v délce téměř tří kilometrů. Od hospody v centru obce vy­cházíme po červené značce směrem k rozptýlené zástavbě Pulčína, malebné vsi, která kdysi patřila Barboře z Celje, manželce císaře Zikmunda Lucemburského. Projdeme obcí, silnice se změní v širokou polní cestu a před námi se objevuje panorama Pulčinských skals mohutnou skalní stěnou jakoby vyrůstající ze zalesněné stráně. Celkem pohodlný výstup končí u Ludmiliny skály (Zámčisko), na níž stával středověký hrad Pulčín. Skála je údajně pojmenována pojedné z dcer hradního pána, která se z nešťastné lásky vrhla ze skaliska do hlubin. Hrad dnes už připomínají jenve skále vytesanéschody a kus zarostlého zpa. Skály jsou součásti přírodní rezervace Pulčín – Hradisko. Na vrchol Hradiska (773 m) se dostaneme prudkým výstupem, vrchol je obklopen labyrintem skal zvaným Izby.

Za Hradiskem pokračuje cesta téměř po vrstevnici k rozcestí Radošov, kde budeme odbočovat vpravo po červené značce. V dalším úseku musíme dávat pozor na značení a potom se vyhýbat blátivým místům. Zdoláme vrch Šerklava (798 m), záhy vyjdeme z lesa a při jeho kraji jdeme nad horskou loukou (výhledy). Asi půl kilometru za pasekou začíná táhlé stoupání okolo vrchu Butorky (825 m). Cesta se změní v pěšinu s balvany, kořeny a mokřinami, ale nakonec sepřece jen dostaneme na širší cestu stoupající lesem a pasekamis dílčími výhledy na vrchol Valašské Kyčery (863 m). Za ním sestoupíme do sedla, odkud nás čeká výstup k nejvyššímu bodu našeho putování, k vrcholu Makyty (923 m). Blížíme se k česko – slovenské hranici, vpravo od nás stékají prameny Senice. Na vrcholu jekrytý přístřešek s lavičkami, kde si můžeme odpočinout a sebrat síly na sestup.

Z vrcholu půjdeme po modré značce mířící k rozcestí pod Kyčerou (804 m). Tady opustíme státní hranici a stáčíme se vpravo k rozcestí pod Mikulinovým vrchem(727 m). Od dalšího rozcestí zase mírně stoupáme, tentokrát pod vrchol Chmelince (726 m).
Táhlé klesání, které následuje, nás přivede pod Surový vrch a záhy začne silnička prudce klesat.Pod sebou vidíme Francovu Lhotu. Na konci pastvin sejdeme k silnici v osadě Poschla s památnou Kobzovou lípou (odbočka 200 m). Kdo už by měl putování dost, může odbočit vpravo na silničku a sejít k hornímu konci Francovy Lhoty.

My ale pokračujeme dál. Občas dost strmé stoupání nás míří na Čubův kopec (720 m) s 20 m vysokou rozhlednou s vyhlídkovým ochozem, na nějž vede 60 schodů. Z ochozu je kruhový výhled na českou i slovenskou stranu. Vrátíme se na místy blátivou cestu a přes vrchol Tisůvku (640 m) a rozcestí Střelený vrch se vracíme do Francovy Lhoty.

 

Morava horní tok

Branná Hučivá Desná

Povodí: Morava horní tok Mapa: KČT 55 Hrubý Jeseník B/l

Délka trasy: 18 km (lze zkrátit o 5 km pomocí vlaku v úseku Branná – Ramzová), trasa je vcelku pohodlná.

 

Branná pramení v západních svazích Keprníku (1423 m) v nadm. výšce 1250 m. Teče zprvu na západ, pak se stáčí k jihozápadu. V Hanušovicích se zleva vlévá do Moravy na říčním km 327,9 v nadm. výšce 400 m.

Hučivá Desná pramení na jižním svahu Keprníku v nadm. výšce 1325 m. Její tok dlouhý 7,6 km se v Koutech nad Desnou spojuji' s pokou Desnou a tvoří řeku Desnou.

 

Za prameny Branné, Hučivé Děsné a mnoha dalších potoků se vypravíme do národní přírodní rezervace Šerák – Keprník, kterou pro­chází Evropské rozvodí Odra – Dunaj.

Auto necháme na parkovišti poblíž dolní stanice lanovky v Ramzové a největší převýšení pohodlně zdoláme pomocí sedačkové la­novky, která nás vyveze na Šerák (1351 m). Od horní stanice se pak po žluté spojce dostaneme k chatě Jiřího, vybudované německým turistickým spolkem r. 1888. Chata byla pojmenována po vratislav­ském biskupovi Jiřím Koppovi, který na stavbu věnoval pozemek.

Od chaty se pustíme vpravo po modré značce, zprava se připojí červená a společně se dostaneme k rozcestí Pod Keprníkem, kde se napojíme na červeně značenou hřebenovku. Modrá značka schází z hřebenu vlevo a při jejím začátku tu pramení Keprnický potok. Na druhé straně hřebenu, tedy po naší pravici, stékají ze svahu Ke­prníku četné potoky a potůčky, pramenné toky říčky Branné.

Vstupujeme na území rozlehlé rezervace s pralesovitou smrčinou, subalpinskými holemi a vrchovišti. Od sedla stoupáme k nejvyššímu bodu Keprnické hornatiny, jímž je Keprník (1423 m). Od nízkých vrcholových skal je překrásný kruhový rozhled. Budeme – li mít štěstí na dobrou viditelnost, dohlédneme až na Krkonoše nebo Beskydy.

Stále po červené sestoupíme z Keprníku k Trojmezí (1315 m), kde odbočíme vpravo na žlutou značku. Procházíme lesním průsekem přes prameniště Hučivé Desné. K rozcestí pod Vozkou (1377 m, na vrchol vede asi 100 m dlouhá odbočka značená zeleně). Název hory je odvozen od zhruba 12 m vysoké vrcholové skály, která zdálky připomíná vůz s vozkou. Od skal jsou pěkné výhledy na Brannou, Kralický Sněžník a na hřeben Hrubého Jeseníku.

Vrátíme se na rozcestí u rozsáhlého rašeliniště a sestupujeme strmě k rozcestí Nad Hášovou chatou (lovecká chata je asi 500 m vlevo, vede k ní zelená značka). My ale pokračujeme v sestupu k Volské louce, kde už se klesání zmírní. Táhlé klesání je v zimě oblíbeným běžkařským sjezdem. Přes 4 km (od Volské louky) dlouhá trasa skončí až u hájovny Banjuluka, kde se opět setkáme s vodami Branné.

U hájovny se musíme rozhodnout. Buď budeme pokračovat do Branné (1,5 km vlevo po zelené) a počkáme na vlak, který nás veze do Ramzové. Nebo se rovnou stočíme vpravo a půjdeme pěšky. Cesta jde zprvu podél žel. Trati a toku Branné. Na rozcestí u Starého mlýna se odkloní trať a u Splavu i říčka, přejdeme návrší Nad Splavem a dostaneme se do údolí Černého potoka, trať se znovu přiblíží a společně směřujeme do Ostružné. Do Ramzové nám zbý­vají necelé 2 km, ale cestu při poměrně frekventované silnici nedo­poručujeme. Je lepší si trochu zajít. Z centra proto pokračujeme po modré značce ve směru na Petříkov, aledojdeme jen na rozcestí Petříkov okraj, odkud se pustíme vpravo po červené do Ramzové.

 

Desná (jesenická) Divoká Desná

Povodí: Morava horní tok

Mapa: KČT 55 Hrubý Jeseník C-D/2

Délka trasy: 17 km s velkým převýšením, lze prodloužit o 5 km pohodlného sestupu

 

Desná má dvě zdrojnice. Za první z nich, Hučivou Desnou, která pramení ve svazích Keprníku, jsme se podívali spolu s výletem za Brannou. Druhá zdrojnice, Divoká Desná, je považována za pra­menný tok. Své vody sbírá na svazích Kamzičníku v nadm. výšce 1310 m. Hučivá a Divoká Desná se spojují v Koutech nad Desnou, odtud už jako Desná tečou pod Šumperk, u Postřelmova zleva ústí do Moravy na říčním km 301,0 v nadm. výšce 275 m.

 

K pramenům Divoké Desné se nejlépe dostaneme z Karlovy Studánky. Tady necháme auto na některém z odstavných parkovišť a budeme pokračovat autobusem, který nás vyveze na Ovčárnu.

Od tur. orientace se pustíme společně s modrou a červenou značkou k rozcestí Nad Ovčárnou, kde se značky rozdělí. Modrá směruje do Velké kotliny (viz prameny Moravice). Červená začíná stoupat k Vysoké holi (1464 m). Po pravé ruce nám zůstávají Petrovy kameny (1446 m), přísně chráněná lokalita se skalními bloky hřibovitého tvaru. Na vrcholu Vysoké hole je plošina s alpinskými holemi a porostem smilky tuhé. Je tu také hraniční kámen z r. 1681. Zajímavostí je, že na konci 2. světové války tu Němci začali budovat letiště, ale fronta se přiblížila tak rychle, že museli od svého záměru upustit.

Od Vysoké hole se vydáme jednou z nejkrásnějších tras v Jesení­kách Při dobré viditelnosti se otvírají rozhledy na Opavsko a Bruntálsko, hledíme do údolí Divoké Desné, v dáli se tyčí Kralic­ký Sněžník. Pohodlnou cestou dospějeme na Kamzičník (1385 m) a pod Velký Máj (1384 m, vrchol vpravo) až k rozcestí Nad Malým kotlem.

Tady už hřebenovku opustíme a dáme se po zelené značce vpra­vo. Prudce klesáme k rozcestí U Františkovy myslivny, kde se klesání zmírní, protože se cesta lomí prudce na vrstevnicovou lesní silničku. Na vrstevnici se však držíme jen chvíli, záhy cesta uhýbá vlevo a klesání se zvětšuje. Zprava spadají tři údolí (Medvě­dí a Sviní žleb a Důl Velkého Děda), z nichž stékají prameny Divo­ké Desné, s kterou se setkáme na rozcestí Zámčisko. Následující 2 km budeme sledovat její bystřinný tok, a to až k rozcestí u Ka­menných chat. Při cestě podél toku si odpočineme a nabereme síly k pořádně namáhavému výstupu. Vlevo od rozcestí začíná asi po 500 m přehradní jezero Dlouhé stráně, ale my budeme odbočovat po modré vpravo. Rozcestí je v nadmořské výšce 847 m a my se odtud vydáme k Pradědu, tedy do nadmořské výšky 1491 m

Začínáme prudce stoupat Divokým dolem, hluboce zaříznutým údolím jednoho z přítoků Divoké Desné, stékajícího ze západních svahu Praděda. Nejstrmější úsek v dolní části dolu nám usnadňují serpentiny, zhruba v polovině dolu se stoupání trochu zmírní, ale než dospějeme k rozcestí Pod Pradědem, pořádně se zapotíme. Statečnější z nás si troufnou i na Praděd, vždyť je to od rozcestí tak blízko. Jediný kilometr nás dělí od vrcholu, k němuž směřuje asfal­tová silnička. A z vrcholu je prvotřídní rozhled, za jasného dne přehledneme území od Krkonoš po Vysoké Tatry. Vrcholu dominuje 145 m vysoká telekomunikační věž, v níž je meteorologická stanice a v přízemí restaurace.

Vrátíme se na rozcestí, po červené značce mineme hotel Kurzovní i odbočku k Barborce a dostaneme se na Ovčárnu. Původní chata byla postavena na místě seníku v r. 1863, roku 1919 však vyhořela, a tak byla roku 1932 postavena nová budova, horský hotel s restaurací.

Tady můžeme vyčkat příjezdu autobusu. Kdo nemá putování dost, pustí se dolů po zelené značce silničkou. Ti nejodvážnější mohou ještě absolvovat cestu podél vodopádů Bílé Opavy (žlutá či modrá značka). Cestu si tím prodloužíme zhruba o 5-6 km Po zelené pohodlně, podél Bílé Opavy náročným terénem. Popis viz Bila Opava.