Přírodní památky, rezervace a parky 

[Zpět]

V dnešním článku se seznámíme s přírodními památkami Olomouckého kraje.

 

NPP Borový

Zaujímá podstatnou část zalesněného Borového vrchu (487 m) - typické žulové ostrovní hory – v Žulovské pahorkatině asi 1,5 km sv. od Žulové ve Slezsku, 12 km sz. od Jeseníku. Spolu se sousední Boží Horou (525 m n. m.) vytváří dvojvrcholovou dominantu záp. části Žulovské pahorkatiny. Návrší se postupně zvedá od levého břehu Vidnávky a v jv. části vrcholí strmou skalnatou partií. Výchozy žul (s převahou biotitického granodioritu) tvoří jednak slupkovitě prohnuté desky (exfoliační klenby), jednak samostatné věžovité a blokovité útvary. Mezi nimi jsou úzké puklinové průchody a štěrbiny, takže některé partie připomínají malé skalní město. Pozoruhodný je výskyt drobných tvarů zvětrávání a odnosu žuly. Zvláště nápadné jsou skalní mísy (podobné Venušiným miskám na vrchu Smolný), z nichž největší má rozměry 1,1 x 0,8 m a hloubku asi 0,5 m. Poměrně běžné jsou i výklenky, dutiny a žlábkové škrapy, naopak ojedinělý je výskyt voštin v převislé stěně vrcholové skály. Tyto poměrně vzácné geomorfologické fenomény byly důvodem k vyhlášení NPP Borový v roce 1987 na ploše 36,8 ha.

Přístup: Od žel. stan. Žulová (trať 295) zprvu po modře značené trase k S (1 km) a od jejího ostrého odbočení vpravo (na Boží horu) pokračujeme přímo po neznačené cestě do sedla pod již. svahem Borového (kam sestupuje i modrá značka z Boží hory). Odtud vedou neznačené stezky mezi skalními srázy do vrcholové části Borového vrchu.

 

Borový

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Žulová

Lokalizace: NPP Borový leží na J. a JZ. svahu Borového vrchu (k. 487), SV. od Žulové, 500 m S. od Boží hory (k. 525).

Charakteristika objektu: Soustava nízkých skal a skalek na zalesněném svahu (řídký borový les).

 

Geologická charakteristika:

Geologicky patří území k žulovskému plutonu. Převažující horninou je zde biotitický granodiorit. Skupina skal a skalek na vrchlu a na J. a JZ. svahu (sklon 11-16°) se slupkovitou odlučností, svědčí o tom, že Borový vrch je tvořen vysokou exfoliační klenbou (ostrovní horou). Její vznik se klade do teplého (případně tropického) podnebí třetihor (Gába 1987). Jsou zde vyvinuty četné drobné tvary zvětrávání žuly: tafoni, výklenky, voštiny, skalní mísi a sedadla. Největší mísa (112,5 x 78,5 x 93,5) byla podrobně popsána Demkem et al. (1964). Zda byl povrch překryt v pleistocénu pevninským ledovcem není jisté. Pravděpodobnější je, že byl vrchol nunatakem (Gába 1987).

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: silezikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní památka (NPP)

Důvod ochrany: Jedná se o jednu z nejvýznamnějších lokalit dokumentujících zvětrávání žuly v českém masívu. Zastoupeny jsou zde jak hrubé tvary zvětrávání (vysoká exfoliační klenba), tak i tvary drobné (tafoni, voštiny, skalní mísy a sedadla). V současné době je lokalita chráněna jako NPP (dříve CHPV vyhlášený v roce 1987). Vyhlášení ZCHÚ: ONV Šumperk, 16. 16. 1987.

Témata: geomorfologie; petrologie; geologie

Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování)

Střety zájmů: sport; turistika

Popis střetů zájmů: Lokalita je ohrožována poškozováním neukázněnými návštěvníky. Je zde zakázáno tábořit, rozdělávat ohně a svévolně slézat skály.

 

Literatura:

Demek, J. (1968): Lokalita Borový vrch u Žulové. - Průvodce k exkurzím XI. sjezdu čs. geografů v Olomouci 1968, 131-132. Brno.
Demek, J. - Marvan, P. - Panoš, V. - Raušer, J. (1964): Formy zvětrávání a odnosu žuly a jejich závislost na podnebí. - Rozpravy ČSAV, 74, 9. Praha.
Gába, Z. (1978): Skalní mísy na Žulovsku. - Vlastivědný ústav Šumperk.
Gába, Z. (1986): Mramor, žula a lidé. - ČPK Hrades Králové.
Gába, Z. (1987): Borový vrch - základní údaje o území navrženém k ochraně. - MS Vlastivědné muzeum Šumperk.
Jüttner, K. (1926): Die Schalensteine und Venusnappla des Friedberger Granitstockes. - Zeitschr. schles. Landes, Jahr. 1925/26. Troppau.
Melzer, M. - Schulz, J. a kol. (1993): Vlastivěda šumperského okresu. - OÚ a OVM Šumperk.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Aichler Jaroslav, ČGS, 26.11.93
Aktualizovali: Pecina Vratislav, 18.11.2008, ČGS

 

Borový

 

NPR Hůrka u Hranic

Pod tímto suchým úředním názvem se skrývá nejen fytogeograficky cenný zbytek přirozené vegetace Moravské brány – tedy na rozhraní starého Českého masivu a mladých Karpat – tvořený dubohabrovým lesem s bohatým bylinným podrostem s řadou vzácných karpatských prvků, ale také jeden z nejpozoruhodnějších krasových jevů Evropy, nejhlubší propast a současně nejhlubší jezero naší vlasti. Najdeme je na sv. okraji masivu Maleníku (okraj Podbeskydské pahorkatiny) na lesnaté plošině nad strmým srázem pravého břehu Bečvy, asi 0,5 km vých. od Teplic nad Bečvou. Hranická propast měla i jiné názvy, např. hraničtí Němci ji nazývali Gevaterloch, což značí česky Kmotrova díra, později se jí říkalo Macůška, Zbrašovská propast apod.

V mohutné skalní kráterovité prohlubni v hloubce 69,5 m pod okolním povrchem stojí temná hladina neuvěřitelně hlubokého jezera. Dosud bylo prozkoumáno do hloubky 204,5 m, a je jeho dno je stále v nedohlednu. A tak za celkovou hloubku propasti zatím můžeme považovat 274 m.

Spolu s nedalekými Zbrašovskými aragonitovými jeskyněmi vytvořily propast převážně minerální vody vystupující z velkých hloubek podél zlomů v devonských vápencích Hranického krasu. Proto také je dnes v propasti termální kyselka o teplotě 15°C (hlouběji a 20°C), obsahující i uzavřeniny plynů z velkých hloubek.

Propast sleduje geologické zlomy a pukliny, po nichž upadá nejprve šikmo, poté zcela svisle do neznámé hlubiny a teoreticky by mohla dosáhnout až 700 m. Asi 5é m pod hladinou proplavali potápěči pod stropem zvaným Zubatice do postranní prostory, kterou nazvali Mokrá rotunda, a v ní vzhůru do slepě končící Suché rotundy, už opět nad vodní hladinou. O pár metrů níže směřují pod vodou jeskynní prostory také opačným směrem (New York).

Samozřejmě, že propast s minerálkou byla středem pozornosti, dohadů a pověr už od pradávna. Spolu s vývěry oxidu uhličitého v nedaleké Bečvě byl její vznik připisován nadpřirozeným silám. Nejstarší písemná zmínka od ní pochází z 16. století a jako první náš krasový jev byla pod jménem „Propast“ zakreslena už roku 1627 na Komenského mapě Moravy. Poznávání jejich hlubin však umožnila až technika 20. století. A její průzkum také provázejí hloubkové rekordy českých potápěčů. V roce 1998 se tu D. Skoumal a M. Haša ponořili 130 m pod hladinu. Nejhlouběji (-181 m) však sestoupil Polák K. Starnawski roku 2000. Dobývání propasti se bohužel neobešlo ani bez obětí. Při jednom z výzkumných ponorů tu v roce 1981 zahynul Antonín Ševčík.

Protože dosahované hloubky v Hranické propasti jsou již na hranici lidských možností a krátký pobyt v hlubině neumožňuje potřebná bádání, využila roku 1995 Česká speleologická společnost spolupráci odborníka, kterým byl pan Carl von Basel z Belgie. Pomohla mu spustit do propasti jeho miniaturní dálkově ovládanou „ponorku“ R.O.V. (Remote operated vehicle) HYBALL. Nevelký stroj s motory pro všesměrný pohyb, s jednoduchými navigačními přístroji e televizní kamerou, byl dálkově řízen kabelem z povrchu, kam na monitor přenášel obraz i navigační údaje. Během dvoudenního průzkumu HYBALL sestoupil 204,6 m pod hladinu a dosáhl tak v propasti dnešní rekordní hloubky. Napadané kmeny a větve jej zastavily nad další temnou puklinou a dokonce ohrozily i návrat tohoto drahého přístroje zpět na povrch, což jeho majitel sledoval s hrůzou v očích a podařilo se jej uklidnit až po šťastném návratu Hyballu na povrch.

Hůrka u Hranic včetně Hranické propasti je chráněna od roku 1952 na ploše 37,5 ha.

Terasa s vyhlídkou do propasti je jednou ze zastávek místní naučné stezky.

NS Hůrka začíná u žel. stan. Teplice n. B., má 6 zastavení a končí po 2,5 km u autokempu v Hranicích. Během příjemné procházky lesnatým terénem s krásnými vyhlídkami do údolí Bečvy seznámí návštěvníka také s přírodou na předělu mezi horskou oblastí karpatskou a sudetskou, reprezentovanou jak společenstvy teplejších xerotermních oblastí. Přivádí i ke zříceninám bývalého hrádku Svrčova.

Přístup: Od zast. busu a žel. stan. Teplice nad Bečvou (trať 28) po červené značce (0,5 km) nebo z Hranic po červené (2 km). Parkování: u žel. stan. Teplice n. Bečvou.

 

Hůrka u Hranic

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Hranice

Lokalizace: Svahy na pravém břehu průlomového údolí řeky Bečvy od vlakového nádraží v Teplicích nad Bečvou na sever po vlastní město Hranice.

Charakteristika objektu: Krasové území,lomy,zářezy do komunikací, vápencové stěny.

 

Geologie

Geologická charakteristika: Malé, ale významné krasové území v devonských vápencích, z části překryté neogenními usazeninami. Zahrnuje i Hranickou propast (nejhlubší v České republice) na jejímž dně je jezírko s minerální vodou, jako příklad hydrotermálního krasu. Na chráněném území se nalézají významné krasové a geomorfologické jevy, které lze sledovat na výchozech, zářezech komunikace, opuštěných lomech i volném terénu. Na okraji propasti vystupují hněvotínské vápence líšeňského souvrství moravskoslezského paleozoika (stratotypová lokalita). Území se rozprostírá na styku devonských vápenců s kulmskými (spodnokarbonskými) břidlicemi, drobami a slepenci. Ve vápencové části rezervace se nalézají četné krasové prvky jako škrapy a závrty. Ale zcela jistě nejproslulejším krasovým jevem je zde bezesporu Hranická propast, která je nejhlubší (zatím změřená hloubka 273,5 m) propastí v České republice. Vznikla korozní činností vystupujících teplic s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Korozí naleptávané a uvolňované bloky na stěnách odpadávaly a tím docházelo k postupnému rozšiřování a zvyšování prostoru až zřícením stropu vznikla propast. Skalní podloží je pokryto hlavně deluviálními hlínami, místy sutěmi, které jsou produktem mrazového zvětrávání v mladším pleistocénu.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: moravskoslezské paleozoikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní rezervace (NPR)

Důvod ochrany: Malé, ale významné krasové území s nejhlubší propastí v ČR. Krasovému podloží odpovídá i zdejší flóra a fauna.

Témata: geomorfologie; hydrogeologie; mineralogie; petrologie; paleontologie; sedimentologie; stratigrafie; strukturní geologie (tektonika); kvartérní geologie; geologie; botanika; zoologie

Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování); stratotyp; paleontologická typová lokalita; významný studijní profil

Střety zájmů: dopravní stavby; turistika

Popis střetů zájmů: železniční zářez

 

Literatura:

Šafář J. a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno,str. 246 - 247, Praha.; Otava, J., Geršl, M., Havíř, J., Bábek, O. (v tisku): Hranická propast očima geologů.- Ochrana přírody, …, 2008 Praha

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Gürtlerová Pavla, ČGS, 22.10.08
Aktualizovali: Otava Jiří, 3. 11. 2008, ČGS; Otava Jiří, 14. 11. 2008, ČGS

 

Hůrka u Hranic

 

NPP Jeskyně na Pomezí

Na vých. okraji Hornolipovské hornatiny (již. část Rychlebských hor) v masivu hory Smrčník (798 m n. m.) pod sedlem Na Pomezí, 2 km sev. od obce Lipová-lázně, leží krápníkové jeskyně, největší v mramorech Krkonošsko-jesenické soustavy.

Téměř 1 km dlouhý a 47 m hluboký jeskynní systém s převážně puklinovitými, místy značně vysokými chodbami a dómy prostupuje masivem překrásně bílých krystalických vápenců – jesenických mramorů. (Nedaleko je těží velký moderní kamenolom.) Stěny prostor zdobí krápníková výzdoba: tenká dutá brčka, hůlkové stalaktity i robustní krápníky, stalagmity, bohaté sintrové kaskády a jezírka s kamennými hrázkami, „lekníny“ i jeskynními perlami. Jeskyním dominuje 13 m vysoký Královský dóm s chaoticky nakupenými zřícenými balvany a bohatou krápníkovou výzdobou. V jeho nejvyšších prostorách každoročně zimují stovky netopýrů a vrápenců, vesměs chráněných druhů.

 

Jeskyně na Pomezí

 

Otvor do podzemí byl objeven náhodně roku 1936 po odstřelu v dnes již opuštěném Havránkově lomu, ale teprve po válce noví obyvatelé Jeseníku odkryli jeskyni v celém rozsahu a roku 1950 také s nadšením zpřístupnili veřejnosti. Podzemní chodník je nyní dlouhý 460 m a prochází nejkrásnějšími partiemi.

Jeskyně jsou chráněny od roku 1965, nyní v kategorii NPP o ploše 10,9 ha.

Přístup: 1. Zast. busu je přímo u jeskyně. – 2. od žel. Zast. Lipová Lázně jeskyně (trať 295) po zelené k S 0,2 km. – 3. Z obce Lipová-lázně po modré 2 km. – 4. Z Lázní Jeseník po žluté 4 km.

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Vápenná

Lokalizace: 2 km S. od Lipové-lázní, 500 m SV. sedla Na Pomezí, při silnici Lipová-lázně - Žulová.

Charakteristika objektu: Území s krasovými jevy, jeskyně s krápníkovou výzdobou.

 

Geologie

Geologická charakteristika: Soustava krasových jeskyní Na Pomezí prostupuje polohou bílého krystalického vápence střednodevonského stáří, vázanou na sled skupiny Branné. Okolní horniny jsou představovány fylity, kvarcity a směrem k SV. za okrajovým sudetským zlomem granitoidy a rulami pláště žulovského plutonu. Vápence jsou silně rozpukané, což umožnilo jejich silné krasovění prostupujícími vodami. Jeskynní chodby jsou položeny ve dvou výškových úrovních, které odpovídají závislosti na zahlubování říčky Vidnávky v povrchovém údolí. Roztoky bohatě nasycené uhličitanem vápenatým, daly vznik bohaté krápníkové výzdobě. Jsou zastoupeny hlavní formy, od brček a jeskynních perel až po robustní krápníky a sintrové polevy. Dno jeskyní je vyplněno jeskynními hlínami, splavovanými sem pronikajícími povrchovými vodami (Kučera et al. 1991).

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: silezikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní památka (NPP)

Důvod ochrany: Soustava krasových jeskyní Na Pomezí je vyhlášena jako NPP. Jeskyně byla objevena v roce 1936. V současné době je celoročně přístupná a vykazuje vysokou návštěvnost. Vyhlášení ZCHÚ: KNV Severomoravského kraje, 25. 5. 1965.

Témata: geomorfologie; hydrogeologie; petrologie; stratigrafie

Geologický význam: geovědně historický význam

Střety zájmů: těžba povrchová; turistika

Popis střetů zájmů: Možné poškození či sesutí části jeskyň při větších odstřelech v lomech na Smrčníku (zvl. v minulosti). V současné době je síla náloží omezena. Určitým nebezpečím je pro jeskyně i přílišná návštěvnost (zelené povlaky na krápníkové výzdobě).

 

Literatura:

Kučera, B. - Hromas, J. - Skřivánek, F. (1981): Jeskyně a propasti v Českoslovenku. - Academia Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Aichler Jaroslav, ČGS, 10. 11. 94
Aktualizovali: Večeřa Josef, 14. 11. 2008, CGS

 

NPP Jeskyně Na Špičáku

Jedna z našich nedéle známých a také nejdéle navštěvovaných jeskyní se nachází v Sokolském hřbetu vých. okraje Rychlebských hor, na již. úpatí vrchu Špičák (482 m n. m.), asi 1 km sev. od Písečné a 7 km sv. od města Jeseník.

Do horizontálního podzemního labyrintu o celkové délce okolo 400 m vede schodiště průrvou prastarého, dávno opuštěného lomu na supíkovický mramor (krystalický vápenec). Na pravoúhlém křížení jeskynních chodeb, charakteristických srdcovitým průřezem, hlouběji ještě vede několik úzkých propastí s vodou.

Zvláštní je vznik této jeskyně. Podílely se na něm vody tekoucí z kontinentálního ledovce, jenž ve starších čtvrtohorách (pleistocénu) pokrýval celý sever až k Jeseníkům. Právě silná koroze při hladině podzemních jezer vtiskla prostorám jejich typický srdcovitý průřez.

Jeskyně je známa již několik staletí. Zcela jistě byla objevena při pradávné těžbě mramoru a jako „prastaré hornické dílo“ také chybně zmíněna v pokynech pro hledače zlata od Antonia Wale už roku 1430. O častých návštěvách svědčí velké množství nápisů a kreseb na stěnách, z nichž nejstarší, zaručeně datované, pocházejí z let 1545 a 1564. Pozoruhodná je nástěnná kresba znázorňující biblickou scénu z Kalvárie, asi oltářík. Snad byla jeskyně po nějaký čas kultovním místem či poustevnou. Vinou nenechavých návštěvníků také vzala za své většina krápníkové výzdoby. I lidská kostra, nalezená zde začátkem 19. stol., patřila nejspíše některému vyhladovělému zbloudilci.

Roku 1884 německý turistický spolek jeskyni primitivně upravil a otevřel veřejnosti. Nově upravena, elektricky osvětlena a opatřena umělým východem byla v r. 1955. Chráněna je od roku 1970 na rozloze 7 ha.

Přístup: 1. Od zast. busu „Na Špičáku“ na silnici Písečná-Supíkovice po modré značce 0,3 km. – 2. Od žel. stan. Písečná asi 100 m k JZ a dále k S po modré značce 1 km. – 3. Z Lázní Jeseník po modré asi 10 km. Autem až k jeskyni po polní cestě odbočkou ze silnice Písečná-Supíkovice.

 

Jeskyně Na Špičáku

 

PP Kamenné proudy u Domašova

Říčka Bystřice směřující do řeky Moravy protéká od Moravského Berouna k J hlubokým, místy velmi úzkým a malebným údolím s velkými výškovými rozdíly proti okolním plošinám – až 150 m. Tento záp. okraj Nízkého Jeseníku je budován horninami usazenými v mladších prvohorách, hlavně drobami, ale též slepenci a břidlicemi. V ledových a poledových dobách podléhaly intenzivnímu mrazovému zvětrávání, docházelo k rozpadu skalního povrchu, uvolňování a pádu úlomků a tvorbě suťových polí na prudkém svahu, ke vzniku mrazových srubů a obnažených skalisek. Proměny svahů můžeme sledovat od horního okraje plochého Dvorského kopce (606 m n. m.), kde nás upoutá výrazný mrazový srub se sutí pod ním. Následné kamenné proudy složené z větších úlomků drob směřující do údolí mají různou délku, některé až 165 m. Prudký svah exponovaný k Z je zalesněn střídavě vysokým lesem anebo vysokým podrostem. Nový reliéf je tak pro zarůstání sutí místy nezřetelný a svah jen obtížně průchodný. Přírodní zvláštnosti této lokality pozorujeme také v celé výši lomové stěny na protějším svahu nad řekou. V odkrytém geologickém profilu na některých místech výrazné intruze vyvřelých hornin i barevná odlišnost jednotlivých souvrství i vklíněných bloků svědčí o tom, že geologický vývoj v tomto prostoru nebyl vždy jednoduchý.

PP Kaménné proudy u Domašova o rozloze 21,6 ha je chráněna od r. 1976.

Přístup: Nejkratší od žel. stan. Domašov nad Bystřicí (trať č. 310), pěšky po modře značené turistické stezce podél řeky 1,5 km. Parkování na náměstí v Domašově n. B., odtud pěšky po modré značce k J (asi 1,7 km).

 

Kamenné proudy u Domašova

 

PP Liptaňský bludný balvan

Jak víme ještě ze školy, pevninské zalednění ve starších čtvrtohorách zanechalo různé uloženiny v nižších územích moravskoslezského pohraničí. Také v mělké sníženině Liptaňského potoka v oblasti Zlatohorské vrchoviny asi 1 km již. od obce Liptaň (15 km sz.. od ledovce v této krajině. Poutníkovi, který do tohoto odlehlého koutu Osoblažska zavítá, nezbývá než obpovat obrovskou schopnost ledovce přepravit i velké úlomky skandinávských hornin až do střední Evropy.

Liptaňský bludný balvan patří k větším u nás nalezeným a ještě zachovaným a je proto chráněn spolu se dvěma menšími balvany od r. 1966, nyní jako přírodní památka o rozloze 0,01 ha. Při rozměrech 220 x 130 x 120 cm je jeho hmotnost odhadnuta na 4,7 t. Tento doklad výrazných změn podnebí a tím i podmínek života ve starších čtvrtohorách není ve zdejší oblasti jediný. Posouvání ledovce (byt velmi pomalé) způsobilo např. u obce Dívčí Hrad (3,5 km sv. od Liptaně) výrazné zaoblení a ohlazení skalního povrchu prvohorních vápenců se zkamenělinami. Je to vyvýšenina (324 m n. m.) Oblík u Dívčího Hradu hodná svého jména a rovněž chráněna jako PP. Převážná část Osoblažska byla pevninským ledovcem přemodelována v mírně zvlněnou pahorkatinu, jejíž povrch tvoří nejen zaoblené skalky, ale také ledovcové nánosy, jako písky a štěrky . Z chladných a suchých ledových a meziledových dob pocházejí i naváté a velmi úrodné sprašové hlíny.

Přístup: Od žel. stan. Liptaň ke kostelu v obci a dále po modře značené stezce přes trať úzkorozchodné železnice (č. 298 z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy) k potoku a úzkému lesnímu pásu, na jehož okraji balvan po dlouhé pouti ze Švédska odpočívá (asi 1,5 km od žel. Stan.) K Liptáňskému bludnému balvanu vede z obce Liptáň jižním směrem modrá turistická značka. Kolem bludného balvanu vede z částí naučné stezky Osoblažsko. Z nedaleké obce Třemešná se vydáme do obce Liptáň severním směrem od železniční stanice a po trase naučné stezky. Z Třemešné můžeme dojít k bludného balvanu také jinou trasou a to jihovýchodním směrem z obce po červené značce na rozcestí Pod Kobylou. Z tohoto rozcestí se vydáme dále po modré severním směrem přes rozcestí Milovní důl k balvanu. Z Města Albrechtice vede modrá značená turistická trasa severním směrem přes rozcestí U Kapličky k rozcestí Pod Kobylou a dále půjdeme jak je uvedeno výše. Z města Osoblaha se vydáme jižním směrem po červené přes Bohušov a dále přes Slezské Rudoltice, kde trasa zatáčí západním směrem přes osadu Bučávka na rozcestí Pod Kobylou. Z městečka Jindřichov půjdeme po modré značce do obce Pitárné, odkud budeme dále směřovat jižním směrem do obce Liptáň.

Dojezd autem možný až na místo.

 

Liptaňský bludný balvan

 

NPP Park v Bílé Lhotě

Arboretum u zámku ve středu obce Bílá Lhota (8 km záp. od Litovle) bylo vyhlášeno národní přírodní památkou v r. 1969 s výměrou 2,41 ha.

Uvedený renesanční zámek z r. 1746 byl klasicistně upraven v 19. stol. Koncem 18. století byl u něho vybudován zámecký park s převahou domácích dřevin. V letech 1926-1940 se však tomuto parku soustavně věnoval jeho nový majitel Quido Riedl, který měl značně odborné znalosti, a vytvořil z něho současné arboretum. Základními kritérii pro výběr sortimentu dřevin a jejich umístění byly ekologické nároky druhů a dané stanovištní podmínky. Zdejší arboretum má proto i značnou přírodovědnou hodnotu. Je zde více než 500 druhů listnatých i jehličnatých dřevin, mj. cypřišek tupolistý, ale i několik set let staré duby. Slouží mj. ke studiu aklimatizace cizích dřevin. Donedávna bylo jedním z pouhých dvou chráněných arboret v českých zemích.

Přístup: 1. Autem příjezd do Bílé Lhoty. – 2. Od žel. zast. Litovel město (trať 273) po červeně značené tur. Trase kolem Mladečských jeskyní k zámku asi 8,5 km. (Železniční doprava Litovel – Mladeč, trať 274, je možná jen po zakoupení nejméně 50 jízdenek a po objednávce den předem v žel. stan. Litovel, tel. 585342190)

 

Park v Bílé Lhotě

 

PP Píšťala

Dvojvrcholový a převážně zalesněný žulový vrch Píšťala (447 m) vystupuje uprostřed Žulovské pahorkatiny, 9 km sz. od Jeseníku a 0,5 km na J od záp. okraje Černé Vody. Vrcholovou partii této typické ostrovní hory tvoří dva skalní útvary – Velká Píšťala v již. části a od ní asi 40 m sev. směrem vzdálená Malá Píšťala. Vrchol Velké Píšťaly tvoří mohutná, až 15 m vysoká skála ze slupkovitě prohnutých žulových desek (tzv. exfoliační klenba). Na skloněném povrchu vznikla skupina tří na sebe navazujících skalních mís a v sousedství též rozměrnější „skalní křeslo“ (s rozměry a hloubkou 1-1,5 m). Malá Píšťala je menším blokovitým útvarem s několika bočními dutinami v horní části skály.

PP Píšťala byla vyhlášena v roce 1987 na ploše 16,3 ha.

Přístup: Vrch Píšťala je mimo turistické značení. Nejsnazší přístup je od jz. okraje Černé Vody (3 km vých. od Žulové) po červeně značené cestě k žulovému lomu, odtud vlevo po lesní cestě asi 150 m k záp. úpatí kopce a lesní stezkou pod skalní srázy Velké Píšťaly.

 

Píšťala

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Černá Voda

Lokalizace: PP Píšťala leží na zalesněném kopci k. 447 JZ. od Černé Vody, na ostrohu mezi Černým a Mariánským potokem. Asi 1 km západně od zříceniny hradu Kaltenštejn.

Charakteristika objektu: 10 m vysoká skála na vrcholu u k. 447.

 

Geologie

Geologická charakteristika: Žulová skála s pravidelným rozpukáním a pozoruhodnými drobnými tvary na horizontálních polohách. Jsou zde vyvinuty tři stupňovité nad sebou jdoucí skalní mísy, dále dvojitá skalní mísa a skalní sedadlo (Gába 1978). Dobře jsou u některých mís vyvinuty odtokové žlábky. Hornina je představována biotitickým granodioritem (světlou slezskou žulou). Zda byl vrchol kopce překryt za maximálního rozsahu pleistocénního zalednění pevninským ledovcem, nelze zatím s jistotou potvrdit ani vyloučit (Gába 1987).

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: silezikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Přírodní památka (PP)

Důvod ochrany: Výtvor dokumentující přirozené zvětrávání a formování terénních tvarů v žulovském granodioritu. Drobné tvary (skalní mísy, sedadla, žlábky) patří k nejlépe vyvinutým a zachovalým v žulovském plutonu ale i v ČR. Již před 2. světovou válkou byl v evidenci Památkového úřadu v Brně a byl navržen k vykoupní (Gába 1987). Skála je součástí chráněno území přírodní památky o celkové výměře 16,25 ha. (Melzer - Schulz et al. 1993). Vyhlášení ZCHÚ: ONV Šumperk, 16. 16. 1987.

Témata: geomorfologie; petrologie

Střety zájmů: sport; turistika

Popis střetů zájmů: Lokalita je ohrožována poškozováním neukázněnými návštěvníky. Je zde zakázáno tábořit, rozdělávat ohně a svévolně slézat skály.

 

Literatura:

Gába, Z. (1978): Skalní mísy na Žulovsku. - Vlastivědný ústav Šumperk.
Gába, Z. (1987): Píšťala - základní údaje o území navrženém k ochraně. - MS Vlastivědné muzeum Šumperk.
Jüttner, K. (1926): Die Schalensteine und Venusnappla des Friedberger Granitstockes. - Zeitschr. schles. Landes, Jahr. 1925/26. Troppau.
Melzer, M. - Schulz, J. a kol. (1993): Vlastivěda šumperského okresu. - OÚ a OVM Šumperk. Rubín, J. - Balatka, B. a kol. (1986): Atlas skalních zemních a půdních tvarů. - Academia Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Aichler Jaroslav, ČGS, 26. 11. 93
Aktualizovali: Gürtlerová Pavla, 15. 11. 2007, ČGS

 

Píšťala

 

NPR Praděd – v CHKO Jeseníky

Národní přírodní rezervace Praděd je největší rezervací v CHKO Jeseníky s výměrou 2031 ha. Zahrnuje nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku – Praděd - a jeho hlavní hřeben od Malého Dědu po Jelení hřbet a Jelení studánku. Předmětem ochrany zde jsou především subalpínské a supramontánní biotopy hlavního jesenického hřebene s výskytem celé řady významných druhů rostlin a živočichů.

 

Mezi nejvýznamnější biotopy patří alpínské vyfoukávané trávníky s ostřicí tuhou (Carex bigelowii), kostřavou nízkou (Festuca supina), sasankou narcisokvětou (Anemonastrum narcissiflorum) nebo zvonkem vousatým (Campanula barbata), což je druh, který se v České republice vyskytuje pouze v Hrubém Jeseníku a na Králickém Sněžníku. Dalším významným biotopem je skalní vegetace sudetských karů, dobře vyvinutá zejména v ledovcovém karu Velké kotliny, což je lokalita s největší rozmanitostí vyšších rostlin v člověkem neovlivňovaném prostředí v ČR s více než 400 udávanými druhy. Typickými druhy zde jsou kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), hvězdnice alpská (Aster alpinus) či endemit hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum ssp. sudetica). Pro partie v okolí horní hranice lesa jsou charakteristické vysokobylinné nivy s dominantní havézí česnáčkovou (Adenostyles alliariae) a dalšími druhy, jako např. oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), mléčivec alpský (Cicerbita alpina) nebo kamzičník rakouský (Doronicum austriacum).

 

Floristicky velice zajímavé jsou i štěrbiny skal nad hranicí lesa, hostící vedle zvonku okrouhlolistého sudetského (Campanula rotundifolia subsp. sudetica), řeřišnice rýtolisté (Cardamine resedifolia) či vrby bylinné (Salix herbacea) další jesenický endemit lipnici jesenickou (Poa riphaea). Na úpatí skály Petrových kamenů přežívá endemický druh zvonek jesenický (Campanula gelida).

 

Vedle subalpínských biotopů jsou mimořádně dobře zachované horské klimaxové smrčiny, které v některých místech mají pralesovitý charakter. Ve střední Evropě ojedinělá je podoba horní hranice lesa, která v místech, kde nebyla vysazena borovice kleč, představuje postupný přechod od souvislého lesa přes smrkové skupinky až po vysokohorské bezlesí. Tento fenomén, dobře vyvinutý zejména na západních svazích hlavního hřebene, je díky své fyziognomii označován jako parková (difúzní) hranice lesa. Naproti tomu v místech, kde opakovaně sjíždějí laviny, je horní hranice sevřená a ostrá s náhlým přechodem z lesa do subalpínského bezlesí.

 

Z živočichů jsou zásadní vysokohorští motýli s endemickým okáčem Erebia sudetica a několika dalšími reliktními druhy, např. obaleč Sparganothis rubicundana. Při svém výškovém maximu se zde vyskytují čolek obecný (Triturus vulgaris) a č. horský (T. alpestris). Z ptáků je významné pravidelné hnízdění sokola stěhovavého (Falco peregrinus) na skalních římsách hlubokých údolí, na horských holích hnízdí linduška horská (Anthus spinoletta), vzácně se objevuje pěvuška podhorní (Prunella collaris), pozorován byl i kulík hnědý (Charadrius morinellus). Při hranici lesa žije kos horský (Turdus torquatus), vzácně se donedávna objevoval i tetřívek obecný (Tetrao tetrix).

 

Ze savců jsou důležité zejména reliktní druhy jako myšivka horská (Sicista betulina), rejsek horský (Sorex alpinus), vzácně a spíše nahodile bývají pozorovány pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx). V rezervaci rovněž žije cca 150 kusů nepůvodních kamzíků horských (Rupicapra rupicapra) (vysázeni r. 1912).

 

Velkým problémem ochrany přírody v území jsou rozsáhlé porosty nepůvodní borovice kleče (Pinus mugo), která zde byla vysazována od konce 19. století s cílem zvýšit pastvou a neregulovanou těžbou dřeva sníženou horní hranici lesa a zabránit erozi a lavinám. V nejcennějších partiích (Velká a Malá kotlina) byla kleč již téměř vymýcena, na dalších místech se na její likvidaci nedaří nalézt shoda se státními Lesy ČR.

 

Určitým problémem v rezervaci je sjezdové lyžování, které se v lokalitě Ovčárna začalo na základě výjimek ze zákona o ochraně přírody rozvíjet od samotného vyhlášení jednotlivých rezervací (v r. 1955), které současné NPR Praděd předcházely.

 

Územím procházejí dvě naučné stezky – Bílá Opava, která provází návštěvníky nejkrásnějším jesenickým údolím, a Velká kotlina, dávající nahlédnout do tajů složitých přírodních dějů ledovcového karu. Rezervace je protkána mnoha dalšími kilometry značených turistických stezek vedoucími na ta nejzajímavější místa Jeseníků.

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Malá Morávka, Karlov pod Pradědem, Železná pod Pradědem, Rejhotice, Kouty nad Desnou, Domašov u Jeseníku.

Lokalizace: Zaujímá prostor hlavního hřebene (Malý Děd - Praděd - Petrovy kameny - Vysoká hole - Kamzičník - Velký Máj - Jelení hřbet), s dílčím výběžkem (Vysoká hole - Suť) a přilehlé uzávěry údolí na západě (Česnekový důl, poký důl)a na východě (Bílá Opava, Velký kotel, Malý kotel).

Charakteristika objektu: Vrcholová partie Jeseníků s četnými mrazovými sruby a karovými uzávěry údolí

 

Geologie

Geologická charakteristika: Na budování geologické stavby se podílejí krystalické horniny desenské klenby a jejího obalu (migmatity, ruly, svory, karcity, hlavně fylity, v břidlicích křemenné vložky). Území bylo modelováno v glaciálu a postglaciálu. Horský ledovec vymodeloval kar Velké kotliny a karoid Malé kotliny. Periglaciálními pochody byla vypreparována izolovaná skaliska. Na Vysoké holi a v prostoru Petrových kamenů se nalézají polygonální půdy a girlandové půdy. Unikátním jevem je periglaciální skalní ledovec na Suti. Eluvia na hřbetech a plošinách holoroviny mají charakter mělkých skeletových zvětralin a přecházejí na svazích do deluviálních sedimentů, tvořených svahovými sutěmi. Plošiny holoroviny hlavního hřbetu často prudce spadají do hluboce zaříznutých údolí.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: silezikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní rezervace (NPR) v CHKO

Důvod ochrany: Soubor významných geomorfologických jevů a horských ekosystémů v nejvyšších částech Hrubého Jeseníku, lokalita středoevropského významu. Přirozené bezlesí na horní hranici lesa, které má charakter vrcholových skal, alpinských holí a pramenišť, doplňují primárně bezlesá místa lavinových drah v karech. Nižší části pokrývají lesní porosty. Spektrum stanovišť doplňují drobná rozvodnicová vrchoviště. Jedno z nejbohatších nalezišť horské fauny a flóry v České republice s výskytem řady reliktů a několika endemických taxonů.

Témata: geomorfologie; kvartérní geologie; geologie

Geologický význam: geovědně historický význam; významný studijní profil

Střety zájmů: bez střetů

Popis střetů zájmů: nejsou známy

 

Literatura:

Šafář J. a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno,str. 318 - 319, Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Gürtlerová Pavla, ČGS, 06. 11. 08
Aktualizovali: Večeřa Josef, 14. 11. 2008, CGS

 

PR Průchodnice

Nenápadný zalesněný hřbet zvedající se nad vých. okrajem Ludmírova (16 km jz. od Litovle) v Konické vrchovině skrývá v bukovém a smíšeném porostu vápencová skaliska s jeskyněmi. Dvě tunelovité průchozí jeskyně, 10 a 24 m dlouhé, s bočními chodbami a neprůleznými rozsedlinami, procházející ostroh devonských vápenců Javoříčského krasu, sice postrádají krápníkovou výzdobu, jsou však významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou i zimovištěm vzácných druhů netopýrů. Moravský archeolog Jan Knies v nich už na počátku 20. století vykopal pozůstatky prehistorického člověka a mnoho kostí pleistocenní zvířeny, mezi nimi i první evropský nález stepokura kirgizského. Dnes hluboko v puklinách jeskyní zimují silně ohrožení netopýři černí spolu s netopýry velkými a večerními. Na vápencových skalkách tu roste sleziník červený a routička zední, pamětník rolní, kokořík vonný, rozchodník tenkolistý, sesel sivý aj., v lesním podrostu najdeme okrotici bílou, vemeník dvoulistý, korálici trojklanou, kruštík širolistý, lilii zlatohlávek i lýkovec jedovatý, nalezeno zde bylo téměř 30 druhů játrovek a mechů. To vše je důvodem, proč byla lokalita o ploše 21,12 ha v roce 1985 vyhlášena přírodní rezervací. Území se nachází uprostřed Přírodního parku Kladecko. Dokonce i jednou z jeskyní prochází červeně značená turistická stezka z Konice do Javoříčka.

Přístup: 1. Z obce Ludmírov po silnici směrem na Hvozd asi 0,5 km, pak odbočkou po červené k SV polem do lesa a rezervace také asi 0,5 km. – 2. Z Javoříčka údolím Špraňku po červené značce 6 km. – 3. Od žel. stan. Konice (trať 271) po červené značce k S k okraji rezervace asi 6,5 km.

 

Průchodnice

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Ludmírov

Lokalizace: Návrší 0,5 km V. od Ludmírova.

Charakteristika objektu: Zkrasovatělé návrší.

 

Geologie

Geologická charakteristika: Návrší je budováno hrubě lavicovitými světle šedými vápenci vilémovickými macošského souvrství (givet, svrchní střední devon). Chemicky se jedná o velmi čisté vápence (až 98% CaCo3) a proto místy intenzivně krasoví. Několik jeskyní proráží zhruba ve stejné výškové úrovni vápencový hřbet takže je možné jeskyněmi procházet na druhou stranu návrší. Je pravděpodobné, že při výkopech v jeskyních by mohla být nalezena pleistocéní fauna eventuelně i pozůstatky po osídlení člověkem během konce pleistocénu.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: moravskoslezské paleozoikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Přírodní rezervace (PR)

Důvod ochrany: Morfologie vápencového návrší s typickými krasovými jevy. Vyhlášení ZCHÚ: ONV Prostějov, 31. 10. 1985.

Témata: sedimentologie; stratigrafie

 

Střety zájmů: bez střetů

Popis střetů zájmů: Nejsou známy střety zájmů.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Dvořák Jaroslav, ČGS, 22.11.93

 

NPR Rašeliniště Skřítek – v CHKO Jeseníky

Rašeliniště Skřítek

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Rudoltice u Sobotína, Žďárský Potok

Lokalizace: Nachází se mezi obcemi Stará Ves a Sobotín asi 4 km západoseverozápadně od osady Žďárský potok, v plochém sedle Skřítek (865 m n. m.)

Charakteristika objektu: V centrální části území je sedlové rašeliniště přechodového typu a rašelinné březiny.

 

Geologie

Geologická charakteristika: Podloží tvoří horniny desenské klenby složené převážně z hrubozrnných chloritických rul s pegmatity, svory a grafitickými fylity. Sedlem probíhá regionální klepáčovský zlom. V souvislosti s klimatem se vytvořilo rašeliniště, stojící na přechodu mezi vrchovištěm a slatinou. Rašeliniště je z velké části odumřelé a regeneruje jen na nepatrných plochách.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - pokryvné útvary a postvariské magmatity Oblast: kvartér Českého masivu Region: kvartér denudačních oblastí Českého masivu

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní památka (NPP) v CHKO

Důvod ochrany: Prameništní rašeliniště obklopené podmáčenými smrčinami. Vyhlášeno Ministerstvem kultury 19. 1. 1989 pod číslem 3.500/89-SOP

Témata: geomorfologie; kvartérní geologie; botanika

Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování)

 

Střety zájmů: bez střetů

Popis střetů zájmů: Nejsou známy.

 

Literatura:

Šafář J. a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Gürtlerová Pavla, ČGS, 22. 11. 07
Aktualizovali: Večeřa Josef, 14. 11. 2008, CGS

 

Rašeliniště Skřítek

 

NPR Rejvíz – v CHKO Jeseníky

Rejvíz

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Rejvíz, Seč u Jeseníka

Lokalizace: 1,5 km JZ. od Rejvízu (Velké mechové jezírko), 0,8 km JJV. od Rejvízu (Malé mechové jezírko).

Charakteristika objektu: Vrchovištní rašeliniště - největší na Moravě a ve Slezsku.

 

Geologie

Geologická charakteristika: NPR Rejvíz představuje rašeliniště vrchovištního typu se dvěma jezírky - Velkým mechovým jezírkem, které je přístupné veřejnosti a Malým mechovým jezírkem. Rašeliniště leží v nadmořské výšce 750 - 790 m n. m. v široké mělké pánvi mírně skloněné k východu. Jeho podloží je tvořeno horninami vrbenské skupiny (amfibolity, fylity), zvětralinami a svahovinami. Mocnost rašeliny je největší u Malého mechového jezírka (660 cm), u Velkého mechového jezírka dosahuje mocnosti cca poloviční. Celkový objem rašeliny (humolitu) je odhadován na 2,5 mil. m 3. Rašeliniště vzniklo před 6 - 7 tisíci lety v postglaciální době a jeho vývoj pokračuje dosud. Neprostupnost podloží je dána především přítomností žlutozelených jílů (fosilních zvětralin ?) (Sokol 1972). Rejvízské klimatické poměry umožňují rašeliništi přirozený vývoj (průměrná roční teplota - 5,6° C, průměrný roční úhrn srážek je ca 1400 mm).

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - pokryvné útvary a postvariské magmatity Oblast: kvartér Českého masivu Region: kvartér denudačních oblastí Českého masivu

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní rezervace (NPR) v CHKO

Důvod ochrany: NPR Rejvíz představuje největší vrchovištní rašeliniště na Moravě (226.6 ha). Ochrana území spočívá v řízeném hospodaření v lesních porostech, ochraně hydogeologických poměrů území, v ochraně rostlinného a živočišného genofondu. Rašeliniště má specifickou vegetaci (borovice blatka, bříza karpatská, smrk ztepilý, rojovník bahenní, rosnatka okrouhlolistá aj.). Naučnou stezkou je umožněn přístup k Velkému mechovému jezírku (Kavalcová 1989). Vyhlášení ZCHÚ: MK, 4. 6. 1955, č. předpisu: 15.788/55; dodatečná registrace ve Sbírce zákonů (Výnos MK ČSR č. 14.200/88 z 29. 11. 1988).

Témata: geomorfologie; sedimentologie; botanika

Geologický význam: charakteristická lokalita pro horninu

Střety zájmů: turistika

Popis střetů zájmů: Vstup turistů do rezervace ohrožuje rašeliništní vegetaci citlivou na sešlapávání. K Velkému mechovému jezírku je udržovaný haťový chodník a NPR je zpřístupněna pomocí naučných stezek. (Šafář J. a kol., 2003)

Stav lokality: Rezervace je z velké části ponechávána samovolnému vývoji. Na naučné stezce u informačního střediska u Velkého mechového jezírka se vybírá vstupné. 15. 11. 2007;

 

Literatura:

Kavalcová, V. (1989): Zpravodaj CHKO Jeseníky, Chráněná území CHKO Jeseníky. - Kraj. úst. st. pam. péče a ochr. přírody Ostrava. Národní přírodní rezervace Rejvíz. - MS Campanula s.r.o. Sokol, P. (1972): Rašeliniště lesní oblasti Hrubého Jeseníku. - Severní Morava, 23, 31-39. Šumperk. Šafář J. a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Aichler Jaroslav, ČGS, 10. 11. 94
Aktualizovali: Gürtlerová Pavla, 15. 11. 2007, ČGS; Večeřa Josef, 14. 11. 2008, CGS

 

Rejvíz

 

NPR Šerák – Keprník – v CHKO Jeseníky

Šerák - Keprník

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Adolfovice, Horní Lipová, Nové Losiny, Ostružná

Lokalizace: v rámci celé NPR popis lokality Obří skály - 1,5 km SSZ. od k. 1352 Šerák, na k. 1082 Obří skály.

Charakteristika objektu: Morfologicky výrazné výchozy svorů, tvořících hradbu 10 - 15 m vysokou a přibližně 500 m dlouhou. Výskytem řady dochovaných skalních a půdních tvarů, vzniklých působením drsného klimatu doby ledové, jako jsou: - kryoplanační terasy (vrcholová plošina Keprníku), - mrazové sruby (izolované skály jsou výsledkem intenzivního mrazového zvětrávání v předpolí ledovce v dobách ledových, - thufury, (několik decimetrů vysoké "půdní kopečky" vzniklé opakovaným dlouhodobým zamrzáním a rozmrzáním svrchních horizontů půdního profilu za spoluúčasti vegetace).

 

Geologie

Geologická charakteristika: Nápadným a charakteristickým minerálem svorů této lokality i širší oblasti je staurolit, který se v hornině místy enormně hromadí. Při zvětrávání jsou na plochách břidličnatosti zvýrazněny sloupcovité krystaly (až 6 cm dlouhé), případně jejich křížové prorostlice. Uvolněné krystaly se hromadí ve svahových hlínách i okolních vodotečích (Vražený potok, Branná aj.). Obdobných výskytů je v okolí několik (skalní okno na hřebeni mezi Keprníkem a Červenou horou, Černava, Pasák, Štolný vrch aj.). V křemenných sekrečních čočkách (i volně vyvětralé) se vyskytují sloupce andalusitu doprovázené sillimanitem, ojediněle i kyanit (údolí Keprnického potoka). Výjimečně bývají v čistě křemenných čočkách shluky sloupečků turmalínu. Při zvětrávání svorů vznikají typické morfologické tvary jako skalní okna, žlábky a náznaky skalních hřibů. Ve vrcholové části Keprníku se nalézají kryoplanační terasy - mrazové sruby (izolované skály jsou výsledkem intenzivního mrazového zvětrávání v předpolí ledovce v dobách ledových, - thufury, (několik decimetrů vysoké "půdní kopečky" vzniklé opakovaným dlouhodobým zamrzáním a rozmrzáním svrchních horizontů půdního profilu za spoluúčasti vegetace). Výchoz na vrcholu Keprníku tvořeny rozsáhlým srubem o rozměrech 40×30 m, jehož výška dosahuje až 4 m. Horninou je jemnozrnná šedá, biotitická pararula s granolepidoblastickou až lepidoblastickou strukturou, často páskovaná, s biotitem bohatými pásky, někdy s patrnými porfyroblasty granátu nebo staurolitu. Hornina se skládá v podstatě z biotitu (kolem 40 %), plagioklasu (30?40 %) a podřízeného křemene (cca 10 %), muskovit většinou chybí. Běžně se vyskytuje granát (až 10 %), spíše sporadicky pak staurolit a sillimanit, titanit, akcesoricky pravděpodobný ilmenit, apatit a zirkon.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: silezikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní rezervace (NPR) v CHKO

Důvod ochrany: Vrcholová partie Jeseníků - smilkové hole, pralesovité horské smrčiny a horské bučiny. Skalní a půdní tvary vzniklé působením drsného klimatu doby ledové. Lokalita spadá pod ochranu NPR Šerák-Keprník. Vyhlášeno výnosem Ministerstva kultury 19. 1. 1989 pod číslem 3.500/89-SOP Vrcholové partie Jeseníků jsou pozůstatkem denudační plošiny terciérního stáří. NPR zahrnuje vrcholový hřbet a prudké svahy se stržemi.

Témata: geomorfologie; petrologie

Střety zájmů: bez střetů

Popis střetů zájmů: Nejsou známy střety zájmů.

 

Literatura:

Kruťa, J. (1973): Slezké nerosty a jejich literatura. – Moravské Muzeum, 415 stran. Brno. Štelcl, J. (1968): Uber die Sillimanit – Andalusit – Disthen Paragenese im Hohen Geschenke (ČSSR). – Freibergr Forschungsh., 231 Miner.-Lagerst., 135-141. Leipzig. Mixa, P. et al. (2006): Základní geologická mapa České republiky 1 : 25 000 s Vysvětlivkami 14-241 Branná. Česká geologická služba. Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Fojt Bohuslav, PřF MU Brno, 15. 11. 93
Aktualizovali: Aichler Jaroslav, 7. 12. 2006, ČGS; Gürtlerová Pavla, 19. 11. 2008, ČGS

 

Šerák - Keprník

 

PR Škrabalka

Chráněné území v Lipníku nad Bečvou od r. 1988 (1955) o rozloze 7,51 ha se nachází na jv. okraji města na levém břehu Bečvy. Inundační území se prostírá v širové sníženině Bečevské brány (jz. část brány Moravské) oddělující od sebe Českou vysočinu a Karpaty. Lužní les a louky se zbytky tůní a mrtvých ramen zde hostí významnou vodní vegetaci i ptactvo. K typickým křovinám patří především vrby, olše a jasany (též hnízdiště ptactva). V tůních rostou mimo jiné žebratka bahenní, růžkatec ponořený aj. Obživu zde nacházejí početné skupina racků a kachen, běžná je potáplice malá. K vzácnějším patří též bukač malý a ledňáček říční.

Návštěvníkům slouží naučná stezka.

NS Škrabalka začíná u mostu přes Bečvu a pokračuje souběžně s červenou tur. Značkou podél mrtvého ramene do Týna n. B. Je dlouhá 760 m a má 4 zastávky s informačními tabulemi.

Přístup: Z Lipníku n. B. po červeně značené trase k JJV, přes most přes Bečvu a dále po NS, z centra asi 1 km.

 

Škrabalka

 

Škrabalka

 

NPR Špraněk

Lesnatý vápencový vrch Špraněk s nevyšším vrcholem Šplázem (539 m n. m.) leží v Bouzovské vrchovině nazvané podle nedalekého známého hradu Bouzova, jz. nad obcí Javoříčko, 12,5 km zjz. od Litovle. Je jádrem Javoříčského krasu, významnou přírodovědeckou lokalitou a skrývá i jedny z našich nejkrásnějších krápníkových jeskyní – Javoříčské.

Protáhlý hřbet devonských vápenců spadá strmými, místy skalnatými svahy do hlubokých údolí Špraňku a Javoříčky. Mezi jeho krasovými jevy – závrty, škrapovými skalkami a otvory jeskyní – dominují skalní útvary Zátvořice a Zkamenělý zámek.

Zátvořice, mohutná skalní brána a zřícený závrt s balvanitým závalem, je torzem jeskynního portálu, prastarého vývěru podzemních vod z dnešních Javoříčských jeskyní. Hned za závalem totiž začíná jejich systém. Památná je i nedaleká Svěcená díra, kde se podle pověstí ukrývali lidé již za mongolského vpádu a náboženské sekty konaly své tajné bohoslužby.

Také Zkamenělým zámkem, vysokým vápencovým skaliskem nad údolím Špraňku, prochází skalní brána a jeskynní chodba. Tady v korytě potoka Špraňku. I další činné ponory lemují vápencovou horu a jejich vody odtékají dosud nepoznaným podzemím do několika i velmi vzdálených vývěrů. Také Čerlinka, jímaná pro olomoucký vodovod až mezi Litovlí a Červenkou, dostává vodu ze Špraňku.

 

Špraněk

 

Lesní bučiny na vápencích patří k druhově nejbohatším společenstvům. Mezi 200 druhy vyšších rostlin jsou charakteristické lesní druhy vstavačovitých (orchidejí). K častým patří vemeníky, typické jsou okrotice, vzácný je střevíčník pantoflíček. Roste zde i nezelená orchidej hlístník hnízdák, vyživovaná přes houbová vlákna. Vedle pestré palety lesních a skalních živočichů má Špraněk bohatou temnostní faunu jeskyní patřících k našim nejvýznamnějším zimovištím netopýrů a vrápenců. Z 22 druhů zjištěných v Čr se jich v Javoříčkských jeskyních vyskytuje 13 a tamní populace kriticky ohroženého vrápence malého patří k nejpočetnějším.

Pokud jde o hlavní perlu a nejlákavější turistickou atraktivitu Špraňku, tj. Javoříčské jeskyně, množstvím a pestrostí krápníkové výzdoby patří mezi naše nejkrásnější a jejich podzemní dutiny mezi největší u nás. Jde o dvoupatrový jeskynní systém dlouhý kolem 4 km. Dnes známé prostory tvoří veliké dómy a dlouhé chodby zdobené celými generacemi mimořádně bohaté a tvarově pestré výzdoby. Jak byly postupně objevovány?

Lesní správce Vilém Švec postupně od roku 1937 pronikal do jeskyní, které ve Špraňku předpokládal. Jeho synové a spolupracovníci pak o rok později velmi nebezpečnou a namáhavou cestou propastmi a těsnými kanály ze Svěcené díry pronikli do hlavních prostor jeskyní s dómem Gigantů. Ty pak brzy otevřeli a zpřístupnili novým vchodem ze skal Zátvořice. Přesně o dvacet let později, roku 1958, speleologická výzkumná skupina vedená RNDr. Vladimírem Panošem odkryla další rozsáhlé pokračován – Jeskyně Míru.

Po skalní bránou Zátvořicí dnes návštěvníci vstupují do první mohutné prostory Suťového dómu s množstvím bělostných krápníků, hne za ním do nejmohutnější prostory jeskyní – Dómu Gigantů. 56 m dlouhá, 34 m široká a 18 m vysoká prostora je přeplněna fantastickými tvary stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů obřích rozměrů, jezírky s perlami, záclonami, i mohutnými sintrovými vodopády nejrůznějších barev. Neopakovatelné jsou stalagmitové pagody „Giganti“ i rozlehlý barevný sitrový vodopád „Niagara“. Nekonečná se pak zdá cesta následujícími chodbami. Jsou sice už skromnějších rozměrů, ale stále přeplněny bělostnými stalaktity, brčky, průsvitnými kamennými záclonami, pisolity i vzácnými sklovitými exentrickými krápníky, trčícími v bizarních tvarech všemi směry. Fascinující procházka zpřístupněným podzemím Špraňku je dlouhá 750 m.

 

Špraněk

 

S přírodou tohoto významného, zatím však poměrně málo známého krasového území, které je chráněno od r. 1949, dnes jako NPR Špraněk o rozloze 27,8 ha, seznamuje také místní naučná stezka.

NS Javoříčsko-mladečským krasem-Špraněk začíná u vchodu do zpřístupněných Javoříčských jeskyní a končí u východu z jeskyní. Je dlouhá 3,7 km a má 7 zastávek s informačními tabulemi.

Stojí také za zmínku, že obec Javoříčko je známa též jako Moravské Lidice, neboť ji na samém konci 2. světové války, dne 5. května 1945, postihl stejný osud. Byla obklíčena německými oddíly SS, vypálena, rozbořena a 38 mužů postříleno. Nad jejich hromadným hrobem stojí dnes památník od akad. sochaře J. Třísky, vedle zničeného Javoříčka bylo vybudováno nové, čehož si návštěvníci jistě povšimnou.

 

Přístup: Od zast. busu a od parkoviště na okraji Javoříčka po modré značce k jeskyním a k začátku NS necelý 1 km.

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Březina

Lokalizace: Zalesněný vrch Špraněk (539,9 m n. m.) s útvary krasového původu, rozsáhlým systémem bohatě zdobených jeskyní a vzácnou teplomilnou květenou jihozápadně od Javoříčka.

Charakteristika objektu: Krasové území, jeskyně

 

Geologie

Geologická charakteristika: Geomorfologické podzemní krasové formy ve vápencích a travertinech v paleozoiku Drahanské vrchoviny. Území je zdrojem četných paleontologických nálezů. Bradlo devonských vápenců vyčnívá z okolního území, které je budované nadložními kulmskými břidlicemi a drobami. Jedná se o rozsáhlé území typicky vyvinutého krasu, ve kterém se vyskytují ponory, závrty, škrapy, skalní brána, propast i rozsáhlá jeskynní soustava. Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Byly vytvořeny v ostrůvku devonských vápenců na jejichž vývoji se podílel potok Špraněk. Jeskyně mají krásnou krápníkovitou výzdobu, jejíž bohatost vyniká ve dvou mohutných prostorách, a to v Suťovém dómu a Dómu gigantů, který patří k našim nevětším prostorám s nejbohatší krápníkovitou výzdobou. Je zde bohatý výskyt heliktitů, 2m vysoká záclona aj. Veřejnosti nepřístupné nižší patro tvoří složitý labyrint chodeb propojených propastí, dosahující hloubky 60 m. Skalní brána pod Zkamenělým zámkem je největším útvarem svého druhu na Moravě.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: moravskoslezské paleozoikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní rezervace (NPR)

Důvod ochrany: Krasové území s jeskyněmi s bohatou výzdobou (část Javoříčského krasu). Krasové území tvořené devonskými vápenci s četnými povrchovými i podzemními krasovými jevy. V podzemí jsou chráněny veřejnosti přístupné Javoříčské jeskyně s bohatou výzdobou, které jsou významným zimovištěm letounů.

Témata: geomorfologie; hydrogeologie; mineralogie; paleontologie; sedimentologie; stratigrafie; strukturní geologie (tektonika); kvartérní geologie; geologie; botanika; zoologie

Geologický význam: významný studijní profil

Střety zájmů: bez střetů

Popis střetů zájmů: bez střetů

 

Literatura:

Šafář J. a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno,str. 144 - 145, Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Gürtlerová Pavla, ČGS, 22. 10. 08
Aktualizovali: Otava Jiří, 3.11.2008, ČGS

 

CHKO Litovelské Pomoraví

Řeka Morava tvoří osu stejnojmenné historické země, které dala i své jméno. Mezi Mohelnicí a Olomoucí se její tok vine širokou údolní nivou, která byla z velké části rozorána a stala se úrodnou zemědělskou krajinou Haná. Přesto významná část nivy zůstala víceméně v přírodním stavu a byla proto na ní v r. 1990 vyhlášena CHKO Litovelské Pomoraví. Území je značně protáhlé, začíná asi 3 km sv. od Mohelnice a táhne se jv. směrem až na předměstí Olomouce v délce asi 27 km, zatímco jeho šířka se pohybuje jen od 3 do 8 km. Administrativně patří k Olomouckému kraji. V centru CHKO leží město Litovel.

CHKO Litovelské Pomoraví se rozkládá na ploše 9600 ha v Hornomoravském úvalu, který se řadí mezi Západní Vněkarpatské sníženiny. Jen nejsevernější a nejzápadnější části spadají do Českého masivu jako součást Hanušovické a Zábřežské vrchoviny. Plochou nivu Moravy tvoří jemnozrnné říční sedimenty i rozsáhlé štěrkové nánosy. V nich řeka meandruje a štěpí se do četných paralelních i slepých ramen. Tento přírodní systém větvení koryt, charakteristicky pro území CHKO, byl zřejmě ovlivněn i středověkými selskými hrázemi, které měly chránit okolí před povodněmi. Přes dlouhodobý tlak na zvětšení ploch orné půdy v minulých stoletích se dodnes zachovaly na území CHKO dosti rozsáhlé rozlohy lužních lesů s bohatou vegetací. V jejich skladbě se uplatňují olše, topol, vrba a jasan a v tzy. měkkém luhu ve vlhčích polohách, a dub, jilm, olše, habr i nuk v sušších polohách v tzv. tvrdém luhu. V bohatém podrostu roste mnoho chráněných druhů bylin včetně bledule jarní, upolínu evropského a upolínu vyššího, lýkovce obecného, kosatce žlutého a sibiřského a četných dalších. Rozmanitá vegetace i fauna je charakteristická pro slepá ramena, kde např. hnízdí mnoho ptačích druhů. Ze vzácnějších druhů se tu vyskytuje např. kulík říční nebo ledňáček říční, čáp černý a další. Z obojživelníků jsou zde domovem např. čolek obecný, velký i horský, z plazů ještěrka živorodá nebo užovka obojková. S částečným zlepšením čistoty vody se do toku Moravy vrátily některé druhy ryb, objevuje se také vydra, úspěšné bylo vysazení bobra evropského.

Ve středoevropských poměrech dosahuje rozsah i stupeň zachování přírodního charakteru lužních lesů a mokřadů, přírodních úseků toku Moravy i slepých říčních ramen v této části střední Moravy mimořádné úrovně. Dokladem toho je i zařazení mokřadů nacházejících se v CHKO Litovelské Pomoraví na seznam celosvětové Ramsarské konvence o ochraně mokřadů, a vyhlášení řady z nich jako přírodní památky nebo rezervace. Např. NPR Ramena řeky Moravy jv. od Litovle i NPR Vrpač záp. od tohoto města chrání především lužní lesy kolem hlavního toku i slepých ramen Moravy s bohatstvím rostlinných i živočišných druhů. Některé rezervace byly zřízeny na ochranu umělých vodních ploch vzniklých těžbou štěrků oživených cennou vodní faunou. Např. PR Moravičanské jezro u Mohelnice je významnou zastávkou ptactva na pravidelném tahu, v PR Chomoutovské jezero sev. od Olomouce žije kromě bohaté ptačí fauny také reintrodukovaný bobr, který se pak objevil i na jiných místech CHKO. Ve výše položené sev. části Litovelského Pomoraví byly PR Bradlec a PR Doubrava vyhlášeny na ochranu bukového lesa, resp. porostu zakrslé doubravy.

 

Litovelské Pomoraví

 

Kromě jedinečného komplexu lužních lesů, který je hlavním předmětem ochrany, zasahuje na území CHKO Litovelské Pomoraví Mladečský kras s různými krasovými jevy. Ve vrchu Třesín nad pravým břehem Moravy jsou zpřístupněné Mladečské jeskyně.

Turisticky nejnavštěvovanější částí CHKO jsou zmíněné Mladečské jeskyně, snadno dostupné z obce Mladeč. Značených tur. cest probíhá Litovelským Pomoravím větší počet. Severním cípem CHKO prochází modrá značka vedoucí z Moravičan přes vrch Bradlec s bukovými porosty a s mohylami z doby bronzové do Usova, kde je jeden z nejstarších moravských hradů. Lužními lesy při hlavním toku Moravy se můžeme vydat např. po modré značce z Mládce do Nových Mlýnů, po žluté od mostu přes Moravu u Mladče do Římic a dále až k arboretu v Bílé Lhotě nebo z Litovle po červené buď do Mladče, nebo na opačnou stranu do Horky nad Moravou. Z Mladče lze po červené přejít přes vrch Třesín do Bílé Lhoty. Kromě přírodních jevů poutá pozornost turistů také klasicistní (původné renesanční) lovecký zámeček Nové Zámky asi 2 km ssv. od Mladče a kulturní památka Templ (Chrám přátelství) - vyhlídkový kruhový letohrádek nad řekou Moravou asi 2,5 km po modré značce záp. od Nových Zámků. Navštěvováno je i jádro Litovelského Pomoraví, desetitisícové město Litovel, založené Přemyslem Otakarem II.

 

Litovelské Pomoraví

 

Přízvisko Hanácké Benátky dostala Litovel podle šesti ramen Moravy protékajících městem, které má ve znaku dvě stříbrné ryby. Tok řeky Moravy využívají vodáci k romantické plavbě lužním lesem.

Pro poznání přírody a poslání CHKO slouží 3 naučné stezky:

NS Luhy Litovelského Pomoraví. Vede souběžně s červenou tur. značkou po polních a lesních cestách z Horky nad Moravou (asi 4 km sz. od Olomouce) přes Hynkov a Lhotu nad Moravou do Šargounu u Litovle. Její trasa měří asi 13 km a má 13 zastávek.

NS Romantický areál Nové Zámky vede od nádraží v Litovli lužními lesy po červené, kolem Nových Zámků, a pak po modré značce do Nových Mlýnů. 9 km a má 9 zastávek.

NS Třesín

Na území CHKO Litovelské Pomoraví bylo k 1. 1. 2003 vyhlášeno celkem 27 přírodních památek a rezervací včetně všech výše již zmíněných. Z hlediska cestovního ruchu je nejvýznamnější NPP Třesín s Mladečskými jeskyněmi, a proto věnujeme této lokalitě samostatné heslo.

 

Litovelské Pomoraví

 

NPP Třesín – v CHKO Litovelské Pomoraví

Asi 4 km záp. od Litovle se z nivy řeky Moravy zdvíhá výběžek Bouzovské vrchoviny - vápencový vrch Třesín (345 m n. m.). Je do­minantou sz. části CHKO Litovelské Pomoraví a přírodovědecky i historicky mimořádně cennou součástí Mladečsko - javoříčského krasu.

Zkrasovělý pruh devonských vápenců s jeskyněmi, závrty, škrapy a vyvěračkami je domovem vzácné vápnomilné vegetace a živočišstva.

Největší jeskyní Třesína a také nejvýznamnější archeologickou lokalitou je veřejnosti zpřístupněný systém Mladečských jeskyní. Celkem 1080 m dlouhý třípatrový labyrint chodeb, dómů a komínů vytvořil v devonských vápencích podzemní tok v době, kdy ještě pohyby na hlubokých zlomech Hané pozvolna drtily a posouvaly nejen pevný vápencový masiv, ale také již existující jeskyně. Dnešní podobu jim vtiskly i hrozivé závaly kamenných bloků a mocné náplavy hlín a spraší. Na nich vznikaly sintrové náteky a krápníková výzdoba. Veřejnosti je dnes přístupná 350 m dlouhá podzemní cesta obohacená archeologickými nálezy.

Mladečské jeskyně jsou naším největším jeskynním sídlištěm cromagnonského člověka, významným z celoevropského hlediska. Mnoho nálezů ze vstupních dómů jeskyně i z okolních, dnes již zni­čených slují, dokládá osídlení Třesína už od starší doby kamenné -paleolitu. Rozbité lebky a rozštípané kosti mužů, žen i dětí svědčí o kanibalismu zdejší komunity. Kamenné a kostěné nástroje, zbraně a ozdoby těchto lidí řadí archeologové k tzv. aurignacké kultuře. Při výzkumech prováděných zde už v r. 1881 bylo vykopáno také mnoho kostí dnes již většinou vymřelých pleistocénních obratlovců- mamuta, bobra, koně, lišky, lva jeskynního, hyeny, medvěda jeskynního, jelena, soba, zubra, tura a dalších. Nejvíce nálezů pochází ze vstupního dómu Mrtvých, kde se také zachovala i pravěká ohniště. Osídlení na povrchu dokládají nálezy z mladší doby kamenné (neolitu), starší doby bronzové (únětická kultura), z kultur lužicko - slezské i slovanské. Ze středověku pocházejí válečné nebo epidemické hroby, uťaté lebky zajatců nebo zločinců, železné předměty, jezdecká soška a jiné nálezy. Podle pověstí i historických záznamů byl Třesín, ležící na prastaré obchodní cestě z Čech do Olomouce, i ve středověku obávaným místem, kde často mizely povozy obchodníků i s doprovodem. Také menší jeskyně Podkova byla pravěkým sídlištěm. Jeskyně Ve Štole, objevená při ložiskovém průzkumu vápenců, je dnes jednou z našich podzemních speleoterapeutických ozdravoven. Významným hydrogeologickém jevem jsou čtyři mimořádně vydatné a čisté krasové prameny - Rimické vyvěračky, které odvádějí vody třesínských vápenců do štěrkových náplavů v nivě Moravy.

Svahy Třesína, chráněné až od r. 1993 pod názvem PP Třesín, pokrývají bukové doubravy, bučiny a teplé dubohabrové háje. Na skalách nad řekou jsou cenné zbytky původních suťových lesů s převahou javorů a jasanů s přimíšeným bukem a dubem. Na jaře v lesích hojně rozkvétá jaterník podléška, dymnivka bílá, prvosenka vyšší, mařinka vonná, na vápencových hřbetech rostou vápnomilné druhy jako např. orchidej okrotice bílá. Sev. hranici svého rozšíření zde má růže galská, rozchodník bílý, sešel roční či tráva vousatka prstnatá. Vápencové půdy a spraše hostí mnoho druhů měkkýšů, např. vřetenatku obecnou a skalníci kýlnatou. Doupné stromy jsou domovem typických ptačích druhů. Běžné jsou pěnice černohlavá a lejsek bělokrký, budníček menší, vzácný lejsek malý, rehek zahradní, žluva hajní a další. V dutinách hnízdí strakapoud velký, datel černý, puštík i hojný brhlík evropský. Mnoho je zde veverek, plchů a netopýrů.

Třesín s přilehlou nivou Moravy byl součástí upraveného krajinného areálu lichtenštejnských Nových Zámků. Zachovaly se i zbytky jeho romantických staveb jako Rytířská síň či Čertův most.

NS Třesín začíná a končí na návsi v Mladči. Je okružní, 5,5 km dlouhá a na 9 zastaveních seznamuje s přírodou i historií tohoto významného území.

Dlužno dodat, že jen malá část vrchu s Mladečskými jeskyněmi (1,18 ha) je chráněna již od r. 1933, nyní jako NPP Třesín, kdežto zbývající a podstatně větší část vrchu o rozloze 143,08 ha byla teprve v r. 1993 vyhlášena k ochraně jako PP Třesín.

Přístup: Z Mladče (zast. busu, žel. zast. Mladeč - jeskyně, trať 274) po červené značce napříč Třesínem 2 km, po modré sev. okrajem Třesína rovněž 2 km.

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Mladeč, Měník

Lokalizace: Převážně zalesněný krasový kopec Třesín (344,9 m n. m.) 4 km západně od města Litovle nad obcí Mladeč v Ludmírovské vrchovině.

Charakteristika objektu: Skalky a výchozy na zalesněném hřbetě Třesína

 

Geologie

Geologická charakteristika: Samotný hrásťový hřbet Třesína tvoří silně zkrasovělé devonské vápence, místy překryté sprašemi a v nivě kvartérními štěrkopísky. Zlomovým svahem spadá do průlomového údolí Moravy. Na výchozech vápenců jsou vyvinuty povrchové krasové jevy jako závrty, škrapy, prudké skalnaté srázy nad údolní nivou. Na severním úpoatí Třesína vyvěrá 5 krasových pramenů, tzv. Řimické vyvěračky.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: moravskoslezské paleozoikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Přírodní památka (PP) v CHKO

Důvod ochrany: Izolovaný vápencový hřbet se smíšenými porosty a vzácnou štěrbinovou květenou. Významná krajinná dominanta severozápadní části CHKO. Vápencový kopec s povrchovámi krasovými jevy a jeskynními systémy, paleontologelcé a archeologické naleziště evropského významu.

Témata: ložisková geologie; geomorfologie; hydrogeologie; paleontologie; sedimentologie; strukturní geologie (tektonika); geologie; botanika

Geologický význam: významný studijní profil

Střety zájmů: těžba povrchová

Popis střetů zájmů: Území je potencionálně ohroženo těžbou vápenců. Správa CHKO usiluje o odpis bilancovaných zásob těžitelné suroviny a připravuje legislativní novelu zřizovací vyhlášky NPP.

 

Literatura:

Šafář J. a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno,str. 392 - 393, Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Gürtlerová Pavla, ČGS, 22. 10. 08
Aktualizovali: Otava Jiří, 3. 11. 2008, ČGS

 

Třesín

 

Všeobecná charakteristika Mladečských jeskyní

Katastr: Mladeč

Lokalizace: Vstup do Mladečské jeskyně a do jeskyně Ve Štole. Z. okraj obce Mladeč.

Charakteristika objektu: Krasové jeskyně

 

Geologie

Geologická charakteristika: Rozsáhlý jeskynní systém Mladečských jeskyní v devonských vápencích (jasenské vápence), vytvořený ponornými vodami Hradečky a Rachavy ve třech patrech, není dosud zcela prozkoumán. Na severním úpatí Třesína vyvěrá 5 krasových pramenů, tzv. Řimické vyvěračky. Paleontologické nálezy pliopleistovéní kostry koně. Archeologické naleziště evropského významu proslulo objevem tzv. mladečského člověka aurignacienské kultury, nejstaršího známého člověka moderního typu v Evropě. Podobné nálezy jsou ve Střední a Východní Evropě ojedinělé.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: moravskoslezské paleozoikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní památka (NPP) v CHKO

Důvod ochrany: Zpřístupněné krápníkové jeskyně s pozůstatky paleolitického člověka. Jeskynními systémy, paleontologelcé a archeologické naleziště evropského významu.

Témata: geomorfologie; paleontologie; sedimentologie; strukturní geologie (tektonika); geologie; historie; botanika

Geologický význam: geovědně historický význam; významný studijní profil

Střety zájmů: těžba povrchová

Popis střetů zájmů: Území je potencionálně ohroženo těžbou vápenců. Správa CHKO usiluje o odpis bilancovaných zásob těžitelné suroviny a připravuje legislativní novelu zřizovací vyhlášky NPP.

 

Literatura:

Šafář J. a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M.(eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, str. 392 - 393, Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Gürtlerová Pavla, ČGS, 22. 10. 08
Aktualizovali: Otava Jiří, 3. 11. 2008, ČGS

 

Třesín

 

NPP Venušiny misky

Pozoruhodný přírodní výtvor s tímto romantickým pojmenováním najdeme asi 13km sev. od Jeseníku. Je součástí vrchu Smolný (404 m), vystupujícího uprostřed Žulovské pahorkatiny. Záp. temeno zalesněného kopce zvýrazňují žulové skalní útvary, a jak prozrazuje název Venušiny misky, největší žulové skalní útvary jsou oválné prohlubně – skalní mísy – na vrcholcích skal. Některé jsou přes 1 m velké i hluboké a udržuje se v nich srážková voda, jiné při okrajích skal jsou už částečně rozrušené v jakási „sedátka“ či „křesla“. Podle dávných pověstí sloužily vodou vyplněné prohlubně vílám a trpasličím „Venušiným lidičkám“ k vaření, praní a za měsíčních nocí i ke koupání…

Zdejší mísovité prohlubně jsou, stejně jako ostatní skalní mísy v žulových i jiných oblastech, výsledkem dlouhodobých přírodních procesů zvětrávání a odnosu, při kterých hraje důležitou roli agresivita stagnující srážkové vody. Na strmých skalních stěnách Smolného zaujmou i protáhlé a ostře vymezené prohlubně – žlábkové škrapy, oválné skalní dutiny i rozmanité výklenky. Všechny tyto drobné zvětrávací tvary patří k nejdokonaleji vyvinutým právě v žulových oblastech České republiky. Vrcholové partie zdejších skal byly už dříve upraveny jako vyhlídky na Rychlebské hory a do okolní krajiny, „zhlazené“ někdejším ledovcem do soustavy nízkých návrší – oblíků. Podobné žulové útvary jsou i na některých ostatních návrších Žulovské pahorkatiny, např. na Borovém vrchu (487 m) u Žulové a na Píšťale u Černé Vody Jde o jednu z nejlepších ukázek tohoto geomorfologického fenoménu v českých zemích, a proto byla tato lokalita v r. 1971 vyhlášena k ochraně, nyní jako NPP Venušiny misky s rozlohou 3,9ha.

 

Přístup: 1. Od žel. stan. Žulová (trať 295), kde lze též parkovat, po modré tur. Značce přes Boží horu (525 m) a lesem Bažantnice k rozcestí plavný potok (5,5 km), odtud po zelené pod Smolný (1,5 km) a vyznačenou odbočkou 0,4 km k Venušiným miskám, celkem 7,4 km. – 2. Po téže zeleně značené trase z Vidnavy 6,5 km nebo z Černé Vody (4km vých. Od Žulové) asi 3,5km.

 

Venušiny misky

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Velká Kraš

Lokalizace: Kóta 404, asi 3 km J. od kostela v obci Velká Kraš.

Charakteristika objektu: Přirozené skalní výchozy, tzv. ostrovní hora.

 

Geologie

Geologická charakteristika: Lokalita se nachází v centrální partii žulovského masívu, který je tvořen tzv. hlavní žulou (Hauptgranit). Jedná se o mísovité a polokulovité útvary konkávního charakteru, způsobené kulovitou odlučností granodioritů. Lokalita popisovaná Jüttnerem (1926), nověji Gábou (1978). Podle Šafáře a kol.(2003) se jedná o vysokou exfoliační klenbu neboli ostrovní horu. Skalní útvary při vrcholu Smolného vznikly v době pevninského zalednění v pleistocénu, kdy vrchol Smolného vyčníval jako nunatak nad povrch ledovce. Na skalách jsou vyvinuty četné tvary zvětrávání žul velikosti až několik metrů (skalní mísy, výklenky, křesla a tafoni...). Největší skalní mísa má objem asi 65 litrů a je naplněna vodou.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: silezikum

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní památka (NPP)

Důvod ochrany: Klasický příklad kulovité odlučnosti granitů. Lokalita známá od poloviny 13. století. Od roku 1968 registrována jako chráněné území s naučnou stezkou, která vede z Červené Vody. Vyhlášení ZCHÚ: ONV Šumperk, 9. 12. 1971.

Témata: geomorfologie; petrologie

Střety zájmů: turistika

Popis střetů zájmů: Lokalita poblíže turistické cesty, místo užívané jako tábořiště, časté poškozování turisty.

 

Literatura:

Gába, Z. (1978): Skalní mísy na Žulovsku. - Vlastivědný ústav Šumperk.
Jüttner, K. (1926): Die Schalensteine und Venusnappla des Friedberger Granitstockes. - Zeitschr. schles. Landes, Jahr. 1925/26. Troppau.
Šafář J a kol.(2003): Olomoucko. In: Mackovčin P., Sedláček M. (eds): Chráněná území ČR, Svazek VI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Jedlička Jaromír, PřF UK Praha, 02. 11 .93
Aktualizovali: Gürtlerová Pavla, 15. 11. 2007, ČGS; Pecina Vratislav, 18. 11. 2008, ČGS

 

PP Vodopády Stříbrného potoka

Nevšední přírodní zajímavost nabízí zalesněné údolí Stříbrného potoka, krátkého přítoku řeky Vidnávky pod sv. svahy Rychlebských hor. Menší, ale pěkné vodopády vás zvou do místa vzdáleného 5 km jz. od Žulové.

Pod skalní stěnou ve výšce 488 m n.m. v úzké soutěsce mění se klidný Štříbrný potok v kaskádu stupňů podmíněných různou tvrdostí zvrásněných přeměněných hornin. Ty vytvořily napříč korytem na několika místech skalní prahy, pod nimiž vodní eroze přispěla ke vzniku několika vodopádů o různé výšce v délce toku asi 100 m. Nejvyšší z nich, třímetrový, vznikl na žíle amfibolického gabra. Celková výška všech stupňů zdejších vodopádů dosahuje 14m. Eroze a víření vody (evorze) v různě tvrdých horninách se tu podílejí i na vzniku obřích hrnců ve skalním podkladu řečiště. Vodopády na tomto potoce jsou v některých publikacích označovány podle jména nejbližší obce též jako Nýznerovské. K ochraně byly vyhlášeny v r. 1965 pod názvem Vodopády Stříbrného potoka o rozloze 2 ha.

Údolí Stříbrného potoka patří k turisticky vyhledávaným přístupovým cestám do již. části Rychlebských hor. Od vodopádů navazuje zeleně značená speciální trasa „Stříbrným údolím“, jíjíž název upomíná na někdejší těžbu stříbrných rud v okolí. Po 7km a náležitém stoupání nás zavede až na nejvyšší vrchol Rychlebských hor – Smrk (1124 m n. m.).

 

Vodopády Stříbrného potoka

 

Přístup: Z obce žulová (11 km sz. od Jeseníku) po modře značené tur. Trase 6 km. V místě turistický rozcestník, přístřešek a informační tabule se základními údaji k přírodní památce.

 

Vodopády Stříbrného potoka

 

NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně

Jedny z nejpozoruhodnějších evropských jeskyní se nacházejí na sv. Moravě ve strmém svahu levého břehu Bečvy u lázní Teplice nad Bečvou. Vzhledem k jejich unikátnosti a mezinárodnímu významu byly v r. 2003 vyhlášeny národní přírodní památkou na ploše 7,74 ha.

V devonských vápencích Hranického krasu představují jedinečnou ukázku termálních jeskyň (dutin vytvořených teplými vodami), s pozoruhodnými minerálními a plynnými výplněmi. Dosud známé prostory dosahují celkové délky okolo 930 m a hloubky téměř 70 m.

Systém chodeb, vysokých síní a dómů, jejichž stropy přecházejí do mnoha členitých komínů (jedním z nich byly jeskyně objeveny), vytvořily vody řeky Bečvy společně s termálními kyselkami, vystupujícími z hlubin podél zlomů v zemské kůže.

Z podzemních jezer minerální vody vznikly v jeskyních unikátní minerální útvary. Bochníčkovité „koblihy“ na stěnách prostor jsou usazeninou aragonitu a kalcitu (tzv. zbrašovský onyx). Kuželovité „stalagmity“, podobné sopouchům mofet, byly dlouho považovány za zbytky podzemních gejzírů. Podle nejnovějších výzkumů amerických vědců se dnes ukazuje, že podobné útvary vznikají složitými procesy ze zlomků kalcitových povlaků, hromaděných na dně podzemních, hromaděných na dně podzemních jezer. Nejmladšími dalšími útvary jsou keříčky a krystalické drúzy bělavého až čirého aragonitu, které jako kamenná jinovatka pokrývají skalní kulisy podzemních dómů. Doprovází je řada dalších minerálů, např. ondřejit a sádrovec.

Z proplyněné minerálky i z hlubokých puklin do jeskyní vystupuje oxid uhličitý. Tento plyn, těžší než vzduch, tu v uzavřených prostorách vytváří neviditelná, smrtelně nebezpečná plynná jezera. Zatímco hygienická norma připouští pobyt člověka v maximálně 1% koncentraci tohoto plynu, v některých prostorách jeskyně plyn dosahuje až 100%! Díky těmto výronům z velkých hloubek jsou to naše nejteplejší jeskyně – okolo 15°C, zatímco v ostatních jeskyních dosahuje poměrně stálá teplota kolem 4-7 °C.

Nepříliš dlouhá historie Zbrašovských aragonitových jeskyň byla doprovázena i dramatickými událostmi. Připomeňme si, co o jejich objevení a zpřístupnění píší autoři první souborné publikace o československých jeskyních J. Rubín a F. Skřivánek v r. 1963:

„Vývěry teplých minerálních vod v okolí, jakož i na dně Bečvy byly místním obyvatelům známy již odedávna. Lidé rádi pili „léčivou vodu“ a rádi se koupali v teplejších místech řeky, a proto zde brzy vznikly lázně Teplice. Dnešní jeskynní prostory byly však objeveny až v r. 1921. Místní obyvatelé si tehdy všimli, že z jednoho otvoru v blízkém lomu stoupala v zimě pára. Případu se ujali bratři Josef a Čeněk Chromí, kteří s velkou námahou odklidili spousty suti a uvolněnou propastí 60 m hlubokou se po laně spustili do podzemí. Objevili tak Jurikův dóm a přístup do dalších prostor. Musili však být ihned vytaženi na povrch, poněvadž začali pociťovat závratě a nevolnost, když se nadýchali kysličníku uhličitého vyvěrajícího z některých částí jeskyň. Od té doby s pomocí mnoha dalších ochotných spolupracovníků a často s nasazením vlastního života postupně objevili a zmapovali ostatní dnes známé prostory. Při průzkumu jednoho neviditelného plynného jezera v nižších partiích tragicky zahynul Čeněk Chromý. Později byl prokopán dnešní vchod a v r. 1926 byly jeskyně přímo na lázeňskou kolonádu.“

Dnešní, z bezpečnostního hlediska už velmi přísně kontrolovaná 300m dlouhá podzemní trasa pro návštěvníky pochází právě z r. 1954.

Přístup: Od žel. stan. Teplice nad Bečvou (trať 280), u níž je i zastávka busu, po zelené tur. Značce přes most a za ním vlevo ke vchodu do jeskyní (asi 0,8 km). Parkování: na parkovištích u žel. stan. Teplice n. B., anebo u lázní na levém břehu Bečvy.

 

Všeobecná charakteristika

Katastr: Hranice

Lokalizace: Příkré svahy na východním okraji lázní Teplice na Bečvou, na pravém břehu řeky, včetně vstupu do jeskyní, jižně od mostu spojujícího město s nádražím.

Charakteristika objektu: systém krasových jeskyní, skalni stěny a svahy

 

Geologie

Geologická charakteristika: Jde o jedinečný jeskynní systém evropského významu vzniklý současným působením atmosférických vod a teplých minerálních vod vystupujících z velkých hloubek ve vápencích. Unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové (nověji raftové) stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C. Byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926. Z celkové délky chodeb dosahující téměř jednoho kilometru je přístupných asi 300 metrů.

 

Regionální členění:

Soustava: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum Oblast: moravskoslezská oblast Region: moravskoslezské paleozoikum

 

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: Národní přírodní památka (NPP)

Důvod ochrany: Krasové území s komplexem Zbrašovských aragonitových jeskyní se všemi podzemními a povrchovými krasovými jevy, včetně výplně jeskyní, přírodních společenstev a přirozených hlubinných vývěrů oxidu uhličitého.

Témata: geomorfologie; hydrogeologie; mineralogie; petrologie; paleontologie; sedimentologie; stratigrafie; strukturní geologie (tektonika); kvartérní geologie; geologie; litologie

Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování); geovědně historický význam; významný studijní profil

Střety zájmů: bez střetů; turistika; zástavba

Popis střetů zájmů: nejsou známy

 

Zbrašovské aragonitové jeskyně

 

Literatura:

Správa jeskyní České republiky - http://www.caves.cz/cz/jeskyne/zbrasovske-aragonitove-jeskyne/;
Havíř, J.- Bábek, O. - Otava, J. (2004) : Vztah struktur, stratigrafie a krasovění ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. - Geol. výzk Mor.Slez. v r. 2003, 46-50, Brno.; Otava, J. , Buriánek, D. , Bábek, O. , Bubík, M. , Čurda, J. , Geršl, M. , Gilíková, H. , Godány, J. , Havíř, J. , Krejčí, O. , Lehotský, T. , Maštera, L. , Nováková, D. , Petrová, P. , Poul, I., Tomanová Petrová, P. , Poul, I. , Skácelová, D. , Skácelová, Z. , Stráník, Z. , Švábenická, L. (2008): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1:25 000 25-141 Kelč. ČGS Praha, Klárov, ČGS Brno, Leitnerova.

 

Zpracování a aktualizace:

Zpracoval(a): Gürtlerová Pavla, ČGS, 02. 10. 08
Aktualizovali: Otava Jiří, 14. 11. 2008, ČGS